Epidemie špatného zdrojování

Encyklopedie Wikipedie v poslední době stále důrazněji dbá na to, aby byly u článků a informací v nich uváděny správné zdroje. Je to jen dobře, protože pouze touto cestou se může zvyšovat a podporovat důvěryhodnost celého projektu.

Nicméně uvádění správných zdrojů by mělo být zásadou i pro jiné profese, zejména pro novináře. Občas ale i žurnalista sklouzne na šikmou plochu.

Humorný příklad přináší Lidové noviny ve svém článku "Pozor na chřipku. Je tu epidemie" z 3. února. Autorka Silvie Králová cituje řadu autorit a podle všeho ve většině případů seriózně. Jeden zdroj ale budí úsměvné pochybnosti. Jde o tuto doplňující pasáž:

„Chřipka začíná zpravidla vysokou horečkou, okolo 38 až 40 °C,“ popisuje praktický lékař Jan Malý. Vzestup teploty podle jeho slov obvykle provází zimnice a třesavka.

Přidávají se silné bolesti hlavy. Ty mohou být spojeny i se světloplachostí a ztuhlostí šíje. Časté jsou také bolesti kloubů, svalů, očí, zad a nohou. To vše je spojeno s výraznou únavou. „Dalším možným příznakem je nevolnost, někdy zvracení, průjem nebo zácpa či nechutenství,“ říká doktor.

Během jednoho až dvou dnů nastupují již klasické příznaky z postižení dýchacích cest. Je to rýma, bolest a pálení v hrdle, suchý dráždivý kašel. Ten se postupem času zvlhčuje a mění v hlenovitý kašel. Teploty, únava, bolest hlavy a svalů obvykle vymizí během tří nebo čtyř dnů. Rýma a kašel pak trvají zhruba týden až deset dnů.

Takže pan doktor Malý, no snad ne doc. MUDr. Malý CSc. z proslulého IKEMu. Snad to bude nějaký jiný.

On totiž tenhle podivný doktor Malý doslovně cituje materiál, který se objevil na webu Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra už 7. ledna. A těžko říct, jestli pochází zrovna odtud, protože se nachází také na webu Chřipka.cz. Dokonce Králová doslovně cituje i ty pasáže, které se tváří už jen jako parafráze "doktorových" výpovědí...

Až budete psát svůj příspěvek do Wikipedie, nenechte se svést k podobnému fabulování o zdrojích. Byla by to pro vás stejná ostuda.

Obrázek: Virus chřipky. Autor: Cynthia Goldsmith, převzato z Wikimedia Commons, PD.

Reformy

Tak, zase se nám bude reformovat. Ono se vůbec dají dělat reformy kdečeho. A nejlepší je, když reformujete něco, co ani není vaše. To mám nejraději. To se pak dělají reformy vesele.
"Dáme těm dole vyšší porodné, uděláme si pastelkovné, rozdáme jim plnou náručí na všeljakých dávkách! Těm nejhlasitějším ucpeme ústa ruličkou peněz a oni nás za to budou volit! A že to teče ze státních peněz? To nám přece může bejt volný. Kdyby bylo nejhůř, tak my se dycky za vosm kaček najíme."

Dívám se takhle při práci na zpravodajství a koutkem oka pozoruji nějaké interview. Najednou mě něco zarazilo, chce se mi smát. Přelomový názor makroekonomického odborníka: vláda by prý měla škrtat na straně výdajů! Směšné... Tady je někdo idealista. Kolikrát to tu už bylo? Na tohle nepotřebujeme odborníka s několika tituly, to ví přece i malé dítě, které, dostane-li kapesné, tak s ním musí nějak vyjít. Ne se rozčilovat u rodičů, že mají malé platy a že mu to na těch deset lízátek denně nestačí!
Promiňte, existuje u nás jedna výjimka. Schválně jestli uhodnete, koho myslím: v práci většinou spí, kafčo nekoupí za víc než sedm kaček, vždycky si seženou nějakou vypečenou funkcičku a žijí pravděpodobně na jiné planetě, kde existují zcela jiné přírodní zákony, včetně těch ekonomických.

Musím se Vám s něčím svěřit: v poslední době mám nutkavý pocit, že jsem se z ničeho nic ocitl v Kocourkově. A nejsem v tom určitě sám. Jooo... kdyby tady tak byli dokonalí politici, kteří splní, co slíbí. Pak by se nám tu asi žilo jako v ráji. Nebyli bychom zadluženi až na půdu, veřejné instituce by fungovaly, skandály by se nekonaly, ach... to by byl život. To by mě i přestalo bavit dívat se na televizi! Vždyť by se ve zprávách hovořilo pouze o tom, jak poslanci schválili to, co slíbili občanům před volbami v plné míře, nic polovičatého, jak politik, který byl obviněn z korupce, dobrovolně okamžitě odstoupil z funkce, třebaže dočasně, aby se mohl hájit a netahal do bahna ještě své kolegy! Do stran a do funkcí by se pak dostali také jen lidé, kteří by souhlasili s politickým kodexem cti. V takové zemi by pak člověk přišel na úřad a úředníci by ho obsloužili s úsměvem a za chvíli, neboť by si uvědomovali, že občan je vlastně jejich zaměstnavatelem... Šmarjá, měl bych se probudit, takhle romanticky snít za dne!

Ale nejlepším paradoxem je politika naší největší opoziční strany, mimochodem levicové, což je také paradox. Tato strana se zaměřuje na nižší vrstvy, její voliči mají většinou základní nebo střední vzdělání. Od toho se odvíjí také způsob vyjadřování jejích špiček:
"Naházíme na ně hnoje, co se tam vejde! Všem pěkně barvitě vylíčíme, jak blbě to dělaj a pak řeknem, že my bychom to určitě udělali líp!"
Paradoxní je, že ale nepodají žádný skutečně konstruktivní návrh! Nemají totiž proč - jejich voliči totiž chtějí přesně tohle slyšet! Nechtějí přemýšlet, to by bolelo. Lepší je dostávat dávky a zakrnět, neumět se postarat sám o sebe, přesunout odpovědnost na někoho jiného. Jako za komunismu. Vždyť to je pokřivené smýšlení, neschopné života. Čímž se dostáváme k tomu, proč má tato strana tolik voličů - zůstávají totiž vždy v nižší vrstvě, jednoduše protože si je tam strana vydržuje a jim to tak vyhovuje. Nebo si to snad ani neuvědomují.

Když pak příjde tak pěkná zpráva, že koaliční vláda se nám rozhodla přes to všechno reformovat příjmy a to ještě tak, že se nám fakticky zvýší odvody na daních... člověk se pak neubrání pocitu bezmoci, když ani ti, o kterých si myslí, že přinesou ekonomický růst a podporu podnikání, neplní svoje sliby, třebaže jsou v těžké vyjednávací pozici. Ale co my, kteří jsme v těžké životní pozici? Pomůžou nám? A jak? Tím, že zvýší daně? Neřekl bych. Reforma veřejných financí by se měla vést z druhého konce. Reformou sociální politiky a podporou malého a středního podnikání, které v této zemi bylo tradičně tahounem ekonomiky. Ale to bych asi chtěl moc. Bohužel, tady člověk ztratí veškeré naděje i iluze. Snad ale jednou příjdou skutečně čestní lidé a naše vlast se přestane topit v tom, v čem se topí dnes.

Svět se zase zcvoknul

Podívám-li se právě teď z okna, musím konstatovat, že počasí se asi zbláznilo. Po několika předčasných dnech jara tu máme zase chumelenice a závěje. Jeden den sluníčko, rtuť teploměru vysoko nad nulou, čistá obloha. Hned příští den sněhová bouře, teploty klesají a dokonce se i lyžuje. Mám takové podezření, že se už kromě lidí zcvokla i příroda. Není čemu se divit, když už to vypadá v Parlamentu, na úřadech a všude kolem Vás jako v Kocourkově, proč by se také nemohla zbláznit i příroda? Upřímně, nedivím se jí, má na to, chudák holka, právo. Uvažte, že musí sledovat všechno to ztřeštěné člověčí počínání. Já bych z toho už také vyskočil z kůže, a to si tu celkem spokojeně při pohledu z okna na zasněžené ulice usrkávám čaj. Co teprve ona, která to vidí jako celek? Jeden velký blázinec. Jenže co, jsme součástí přírody, ať chceme nebo ne, a co se stane jí, stane se i nám.

Jeden známý mi poslal odkaz na tento článek. Názor prezidenta Klause se dotýká dvou zajímavých témat – svobody člověka a omezení jeho vlivu na přírodu. Jak najít rovnováhu mezi těmito dvěma ideály, to dnes nikdo neví. Současný stav je ale nevyhovující. Na jedné straně se příroda až úzkostlivě chrání, za cenu nesmyslného omezování lidí a na druhé mnohokrát více znečišťuje a nikdo nemá vůli to měnit.

Pokud by si lidé mohli dělat s přírodou bez omezení, co chtějí, pravděpodobně bychom se dočkali jednoho z katastrofických sci-fi scénářů, bohužel ve skutečnosti a ne na papíře či na plátnech kin. Na druhé straně, dovedu si i představit situaci, kdy by vládli světu environmentalisté. Pak bychom se asi vrátili zpět na stromy, zahodili všechny výdobytky moderní doby a žili si jako v „ráji“… nebo spíš jako opice. Ne, děkuji, ani jednu z těchto variant neberu. Proč prostě nemůžou politici vést lidi k ochraně přírody? Raději je budou omezovat, to je pro ně snadnější. Proč podporovat recyklovatelné obaly, když můžeme zavést třeba daň z odpadků. Daň ze všeho. Hlavně nám dejte peníze. Ale na co? Dělají ti nahoře něco skutečně efektivního pro to, aby přiměli ty dole, aby se svobodně rozhodli pro ochranu přírody? Neřekl bych. A co dělají vůbec oni sami? Současný stav je postavený na hlavu. Ale naděje umírá poslední, držte palce, už chuděra nějak chraptí.