Vzhůru k nové společnosti

Při prohlížení internetu (a nejen Wikipedie) jsem narazil na esej http://www.citizendium.org/essay.html . Je sice mírně postarší, avšak to nevadí - já ji viděl teprve nyní (já vím že jste to všichni už četli). Je to o vzniku nové wiki encyklopedie Citizendum. Ta samozřejmě v dnešních dnech už existuje a má za cca. 2 měsíce své existence asi 1 100 článků.

Její autoři se snaží v této eseji eliminovat nedostatky Wikipedie (politika projektu Citizendum byla evidentně navržena právě směrem k větší encyklopedičnosti a zamezení obvyklých problémů na Wikipedii), avšak tyto změny spíše vyznívají - tedy alespoň pro mne - stylem zrušit, nařídit, naplánovat, rozdělit, panovat, překonat plán. S velkou slávou se zde oznamuje takové rušení naprosto základních konceptů z Wikipedie a vůbec wiki encyklopedií známých, až z toho jde hlava kolem. Například anonymní editování je nepřípustné. Informace, které může si kdokoliv umístit na svoje uživatelské stránky, jsou striktně limitovány (žádné nálepky, prohlášení apod). Editace pod přezdívkou je také zapovězena. Úpravy jsou posuzovány a váženy podle odborných znalostí editorů, které oni samozřejmě uvést musejí.

Je to docela hezká myšlenka. Nebudou žádní vandalové v posledních změnách, žádní revolucionáři, žádné problémy ohledně odborníků na metro, kteří editují články o středověkém Španělsku. Absolutní řád a pořádek. Ale zamysleme se nyní na chvíli. Kde je otevřenost? Kde je ta možnost svobody cokoliv upravit a vylepšit? Nu je to jednoduché, byla vyměněna za větší míru bezpečí a jistoty. Otázkou nyní zůstává, jestli budou mít lidé motivaci za takových podmínek přispívat. Samozřejmě, že určití ano - například ti, kteří byli z praxe na Wikipedii rozhořčeni. Ono snaha zavádět systém tam, kde si každý prosazuje něco diametrálně odlišného může u slabších jedinců končit potřebou léčebných prostředků, u méně klidných pak i demonstrativním a velmi okázalým odchodem (no ono se to ostatně stalo už tolikrát; na české - a co teprve na anglické - jazykové verzi Wikipedie) z projektu.

Vraťme se ale ještě zpět k referované stránce. Tvůrce a zakladatel Citizendia - a ostatně i této eseje - Larry Sanger považuje nový projekt jako další stupeň v tvorbě encyklopedie, dalo by se říci i jako nástupce Wikipedie (zde upozorňuji že mě napadla paralela s marxistickou periodizací dějin, byť nejspíše nemístně) . Vzhledem k tomu, že počet editorů je na Wikipedii již takový a jakékoliv změny by byly maximálně kosmetické, radikální - byť i směrem k vyšší kvalitě článků - by samozřejmě nebyly vzhledem k odporu většiny prosazeny. To ostatně ale odpovídá tomu, že tato stagnace je jistým příznakem spokojenosti většiny wikipedistů. Vyvstávají však problémy pro nové Citizendium. Kromě toho, že jeho povědomost mezi veřejností je docela malá je tu další, a to o trochu větší. Citizendium jako projekt je navrženo k eliminaci chyb z Wikipedie, avšak to může fungovat úspěšně jedině v případě, že se dostane (potenciálně) do stejného stavu jako Wikipedie samotná, jinak bude jednoduše řešit jiné nepříjemné záležitosti. To by trvalo léta, ale vyloučit to nelze - ostatně i Wikipedie sama může z pomyslného trůnu internetových encyklopedií ve prospěch Citizenda sestoupit.

Nicméně, během let se může projekt - sám od sebe - a pokud tedy tomu nikdo nebude vládnout tvrdou rukou - změnit tak, že původní koncepce budou tak trochu mimo mísu. A co příjde potom? Tvorba encyklopedického projektu verze 3.0 ? Pokud ano, tak editoři už budou rozhodně velmi otrávení začínat znovu. Já osobně vidím řešení velmi jednoduché - konat takovou politiku, která je prospěšná hlavně pro projekt samotný než pro lid. Pokud má skutečně kvalita jakékoliv encyklopedie růst, je přirozeně nutné zpřísňovat pravidla a zavádět nová, jedno jestli pomalu nebo rychle, ale průběžně. Dodržování starých je samozřejmostí a pokud správci toto evidentně ignorují, měli by o svoje postavení přijít.

Ale my všichni koneckonců ještě uvídíme, jak se situace vyvine. Pokud bude Citizendum opravdu lepší, tak uspěje. Nicméně mnoho esou v rukávu nemá, jeho jedinou výhodou je vyšší věrohodnost než u Wikipedie, protože texty tam nepíše jen tak někdo. Nevýhod je naneštěstí pro nový projekt řada, ale to samozřejmě musejí poznat oni, my už ne.

Názory

Tak tu máme zase nový průzkum názorů publika na to velké theatrum... tedy pardon, chtěl jsem říct věřejnosti na politiku. Tentokráte „důvěry“ obyvatel vládě. Čekal bych docela víc než 34% podporu, ale i to je docela úspěch, když uvážíme jakou mediální masáž provádí levice. Ona statistika se podle mě docela trefila do toho, komu pravicová vláda vyhovuje a komu ne. Ale co skutečně tato vláda přinese, to ukáže až čas.

Mě by jen zajímalo, koho se vlastně ptají... ptali se Vás? Mě ne. Lidé si připadají, že tohle divadlo jde mimo ně, a tak jich hodně sedí doma a raději se o ten cirkus ani nezajímá. Ale ve skutečnosti mají ti nahoře moc nad životy každého z nás velkou - ovlivňují nás zákony, zdaněním, jaké budou veřejné služby, cenu zboží a ve svém důsledku spoustu dalšího.

Musím říct, že se vláda alespoň v porovnání k těm posledním osmi letům trochu zlepšila, ale jak už je to u nás zvykem, těžko asi budeme mít politiky, u kterých je více než o jejich aférách slyšet o jejich činech, které skutečně pomáhají lidem. Řešení vidím v nové generaci. Snad budou mít mladí, slušní odborníci chuť pomoci této zemi. Je veřejným tajemstvím, že jich velká část odchází za hranice. A proč? Protože tam mají prostě lepší uplatnění a možnosti. A proč? Kvůli podmínkám u nás doma. Ty ale musíme změnit. Aby se tu dalo svobodně žít a pracovat.

Když si tohle všechno uvědomíte, řekněte mi, co Vám ještě brání v tom, jít k urnám a vzít na sebe dílek odpovědnosti za naši budoucnost? Volby tu ještě nejsou, ano. Ale čím dříve a čím více lidí si uvědomí, že jedině oni jsou ti, kdo se současným stavem může něco udělat, tím lépe.

To jsem napsal já a tak mi na to nešahejte

Včera večer jsem narazil na diskusi, která se dotýká samé podstaty tvorby článků na Wikipedii.

Wikipedista, který podstatným způsobem rozšířil článek (natolik že více než 1x přesahuje doporučenou délku článku) nesouhlasí s jeho rozdělením na několik menších článků. Protestuje proti způsobu dělení, názvům podčlánků, prostě proti všemu. Problém je, že nesouhlasí prakticky z jakoukoliv změnou.

Možná mělo dělení probíhat citlivěji, ale teto protest je nepochopení myšlenky Wikipedie jakožto takové.

Jedním z principů Wikipedie je předpoklad dobré vůle. Dalším principem je editace s odvahou.

Rozdělení článku není vykrádání článku, tento předpoklad jde proti prvnímu zde uvedenému principu, narážky na kompetentnost provádějících jde proti druhému zde uvedenému principu. Nehledě na to, že druhá strana deklarovala vůli se domluvit a dělení přepracovat.

Nyní je situace v diskusi taková, že autor majority textu požaduje záruky, že článek bude navrácen do původního stavu a nebude dělen. Druhá strana čeká na vyjasnění v diskusi.

Chtělo by se mi napsat, že záruku nedělitelnosti není možné dát už jen z důvodu, že každý wikipedista je autonomní jednotka a pokud vidí, že lze něco vylepšit, sjednotit, zařadit nebo jinak upravit, udělá to. Má na to jednoduše právo. Neumím si představit obecné pravidlo, které by tomu mohlo zabránit.

Někomu se to nemusí líbit, ale to je wiki.

Mr Bush, tear down this wall

Narazil jsem při prohlížení Wikipedie na tento obrázek. Není ani z Jeruzaléma, ani z Berlína (v té době takové barvy fotoaparáty udělat nemohly), ani odkudkoliv odjinud. Nalevo vidíme stát Arizona (USA), napravo stát Sonora (MEX). Město se jmenuje Nogales, a to na obou stranách.

Prochází tudy však ostře střežená hranice mezi USA a Mexikem, jak můžeme ostatně vidět. Paradox je ale ten, že v mexické i americké části města mají většinu hispánci. Přesto však vidíme, že ta americká strana je jaksi čistší a vůbec udržovanější. Čím to? Inu, řekněme, že společnost nalevo funguje - školy, pracoviště i sociální systém (byť ten americký) nevede lidi do bídy. Je to sice super, ale není hezké mít zrovna nejluxusnější vilu ve městě vedle slumu.

Přiznejme si jeden fakt - ta zeď je ošklivá. Rozděluje lidi, nějaké přeshraniční spolupráci rozhodně nepomahá. Spoustu lidí ji nemá rádo a přirovnává jí například k železné oponě. A teď si přiznejme druhý fakt. Nachvilinku tuto zeď odstraňme. Během pár minut přes hranici začnou utíkat stovky Mexičanů, kteří žijí doma pěkně bídně. Fakt je ten, že ono i tak se jim daří hraniční čáru překonávat; to etnické složení americké poloviny Nogales mluví za vše.

Bylo by hezké, kdyby takové zdi na světě nebyly. Jenomže takovou věc si lze jen idealisticky přát a nelze zařídit ze dne na den. Je jednoduché budovat zeď a na druhou stranu ukázat na zemi za ní jako na krajinu draků. Více práce, ale též i větší výsledky, přinese, když se bude pracovat. Američané mají peníze i kapitál, mohli by svým chudším sousedům v mnohém pomoci - rozvojovými programy, spoluprací s vládou státu i federální. Podporou vzdělání i dalších věcí. Rozhodně je výhodnější financovat do sousedů s demokratickým potenciálem, kteří časem mohou být prospěšní (vyšší životní úroveň = více obchodu = více peněz pro všechny), než do zemí, které ještě do stádia demokratické společnosti nedospěly a nacházejí se tak daleko od USA, že ani určitá část Američanů sama neví, kde leží.

Současná politika "zadržování mexičanů" a anglofonizace USA (snaha prosadit angličtinu jako jediný federální úřední jazyk, to sem lze také zařadit) však s koncem republikánské vlády skončí a snad se začně více uvažovat směrem k pozitivní budoucnosti než jen ke konzervativnímu udržování (samozřejmě nevhodného) současného stavu. Hispánců v USA samozřejmě přibývá, čehož si za několik let budou vědomy i samotné politické strany a budou muset otočit - prostě se Spojené státy stanou zemí všech lidí, ne jen majoritní anglofonní skupiny. Možná potom se se všemi nesmysly přestane.

Zobrazený obrázek je původem z Wikimedia Commons, http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:Mexican-American_border_at_Nogales.jpg , je dílem příslušníka US Army a byl uvolněn do public domain

Svět se zase zcvoknul II

Uvažujeme dnes všichni o tom, jaký je stav našeho světa. Jestli naší přírodu dostatečně chráníme nebo ne. V demokratickém světě to vede samozřejmě k výměně desítek a stovek názorů a k prosazení těch s největší podporou. Pozorujeme tedy jistou rovnoběžnost pravice a levice i v enviromentalistických tématech. Zatímco pravicoví politici (Klaus) a pravicově smýšlející národy (Američané) odmítají či relativizují globální ochranu a životní prostředí, v levicových (avšak demokratických) státech se životní prostředí ochraňuje skutečně s velkými náklady, místy až nevhodně a nemístně. Je přirozené, že v očích mnohých politiků, kteří se nacházejí blízko k okrají politického spektra potom interpretace politických směrů a koncepcí ochrany životního prostředí splývá.

A tak tomu můžeme pozorovat i u Václava Klause, prezidenta České republiky. Jeho přirovnání enviromentalistů ke komunistům je samozřejmě nemístné, neboť ochránci životního prostředí nevyvíjejí jaderné zbraně a nemají na svědomí smrt desetimilionů lidí. Naopak zelené strany se staví většinou za liberalistické ideály, tedy - samozřejmě - až s výjimkou ochrany životního prostředí, kde jdou do tuhých regulací. Koneckonců i proto bývají často řazeny k levici.

Fakt je ten, že rozumný kompromis mezi oběma koncepcemi beton - stromy je tak trochu subjektivní a vedoucí k plamenným diskuzím, kde vlastně není už vůbec vidět, že by nějaké řešení bylo to jasně správné. Ono nejjednoduší by asi bylo odprostit se od ideologických teorií říkajících nám, co nás stoprocentně zachrání, ale uvědomit si, co si naše společnost může dovolit a co v současné době potřebuje. To je ostatně i jedna z důležitých otázek třeba i sociální politiky. Je to prosté. Pokud budeme mít bohatou společnost s velkým potenciálem, pak se může snadno investovat do takových věcí, jako je ekologie. Pokud ale bude situace zlá, tak na výběr není a být nemůže. Je to možná trochu levicové, protože například demokratickému socialismu odpovídá úvaha čím více toho na sociální i jinou politiku vydáme, tím jsme jako stát pokrokovější. Ono to však musí reflektovat zdraví hospodářské síly země; pokud na to máme, budeme mít a vynaložíme to, tak jsme potom opravdu pokrokoví. Mnozí ekologičtí aktivisté toto samozřejmě ignorují a rádi by prosadili ochranu přírody za každou cenu, až k hranicím tmářstí (a pravicovým ekonomům z toho vstávají vlasy hrůzou), nicméně v demokracii naštěstí nikdy většinu, kterou by mohli tuto situaci změnit, nezískají.

Co z toho tedy plyne? Chraňme přírodu. Braňme naši zemi před dopady globálního oteplování. Nedovolme ale, aby naše svoboda, nezávislost a prosperita však byly rozvráceny. Potom totiž snadno přestaneme řešit globální oteplování, budeme muset se starat o holé přežití. A to jistě nechceme.

Svět se zase zcvoknul

Podívám-li se právě teď z okna, musím konstatovat, že počasí se asi zbláznilo. Po několika předčasných dnech jara tu máme zase chumelenice a závěje. Jeden den sluníčko, rtuť teploměru vysoko nad nulou, čistá obloha. Hned příští den sněhová bouře, teploty klesají a dokonce se i lyžuje. Mám takové podezření, že se už kromě lidí zcvokla i příroda. Není čemu se divit, když už to vypadá v Parlamentu, na úřadech a všude kolem Vás jako v Kocourkově, proč by se také nemohla zbláznit i příroda? Upřímně, nedivím se jí, má na to, chudák holka, právo. Uvažte, že musí sledovat všechno to ztřeštěné člověčí počínání. Já bych z toho už také vyskočil z kůže, a to si tu celkem spokojeně při pohledu z okna na zasněžené ulice usrkávám čaj. Co teprve ona, která to vidí jako celek? Jeden velký blázinec. Jenže co, jsme součástí přírody, ať chceme nebo ne, a co se stane jí, stane se i nám.

Jeden známý mi poslal odkaz na tento článek. Názor prezidenta Klause se dotýká dvou zajímavých témat – svobody člověka a omezení jeho vlivu na přírodu. Jak najít rovnováhu mezi těmito dvěma ideály, to dnes nikdo neví. Současný stav je ale nevyhovující. Na jedné straně se příroda až úzkostlivě chrání, za cenu nesmyslného omezování lidí a na druhé mnohokrát více znečišťuje a nikdo nemá vůli to měnit.

Pokud by si lidé mohli dělat s přírodou bez omezení, co chtějí, pravděpodobně bychom se dočkali jednoho z katastrofických sci-fi scénářů, bohužel ve skutečnosti a ne na papíře či na plátnech kin. Na druhé straně, dovedu si i představit situaci, kdy by vládli světu environmentalisté. Pak bychom se asi vrátili zpět na stromy, zahodili všechny výdobytky moderní doby a žili si jako v „ráji“… nebo spíš jako opice. Ne, děkuji, ani jednu z těchto variant neberu. Proč prostě nemůžou politici vést lidi k ochraně přírody? Raději je budou omezovat, to je pro ně snadnější. Proč podporovat recyklovatelné obaly, když můžeme zavést třeba daň z odpadků. Daň ze všeho. Hlavně nám dejte peníze. Ale na co? Dělají ti nahoře něco skutečně efektivního pro to, aby přiměli ty dole, aby se svobodně rozhodli pro ochranu přírody? Neřekl bych. A co dělají vůbec oni sami? Současný stav je postavený na hlavu. Ale naděje umírá poslední, držte palce, už chuděra nějak chraptí.

Good Morning, Vietnam!

Původně publikováno na http://spravci.blogspot.com/. Poté blog přesunut na novou adresu.

Tak jsem se také stal blogerem. Sice nevím, zda se mají psát dvě g a nebo pouze jedno (oboje se vyskytuje) a protože nic z toho můj spellchecker nezná, tak si nechám poradit od ostatních, kteří jsou v jazyce českém kovanější.

Proč vlastně já, nesprávce, budu psát články zrovna na tomto blogu s tak omezující adresou? Odpověď je jednoduchá. Správci potřebují zpětnou vazbu. Budu psát příspěvky o tom, jaké to má výhody a nevýhody být správce v takovém projektu, jako je Wikipedie. Možná něco napíšu o fungování arbitrážního výboru a nebo budu obhajovat některé základní principy fungování Wikipedie.

Takže se těšte.

PaD

Wikipedie a čas

Každý, kdo poznal alespoň zběžně Wikipedii a nebo zná nějaké statistiky a principy, by se mnou určitě mohl souhlasit, že je to velmi zajímavý a rychle rostoucí projekt. Co však stojí za ním? Ve skutečnosti je to velké množství lidí, práce a času stráveného studiem, překlady, psaním, tvůrčí činností, ale také diskusí, dohadováním, čtením pravidel atd. Čas a informace – to jsou v dnešním světě nejcennější komodity. Měli bychom si jich proto vážit.

Wikipedisté, aktivní uživatelé Wikipedie, ať již tráví činností na projektu více či méně času, dělají to zcela dobrovolně. Dávají projektu svůj čas, v drtivé většině případů v dobré víře, že pomáhají ostatním lidem. Tedy to si alespoň myslím já, pokud je to jinak, asi jsem něco nesprávně pochopil :-) Pokud ale zkombinujeme předešlé dvě informace, vyjde nám z toho, že časem přispěvatelů, zdarma nám všem věnovaným, by se nemělo mrhat. Ano, máme masovou účast a počet dobrovolníků bez přestání roste, ale to přeci není důvod, abychom si nevážili jejich času, ne?

Ptáte se, o co mi jde? O nic zvláštního. Jde mi o encyklopedii. Pokud však uvážíte dnešní objem neplodných diskusí, které na Wikipedii (a občas i mimo ni) probíhají, měli byste si současně uvědomit, kolik času museli editoři strávit psaním příspěvků do nich a nebo dokonce čtením ostatních. Nemyslím si však, že by diskuse byly principiálně špatné. Diskusí s kloudnými závěry proběhlo určitě již na tisíce, těch si ale nikdo příliš nevšimne, podobně jako si málokdo všimne nadaného a plodného autora, ačkoli trotla, jenž se z velké části omezuje na pruzení kudy chodí, si všimne mnoho lidí. Podobný trend se bohužel projevuje i v reálné společnosti. Škoda, ano. Nabádání ostatních k věcnosti, stručnosti a někdy bohužel i ke slušnosti, zdá se býti již zbytečným, důležité je však začít sám od sebe. Na změnách se ale musí pracovat, ruce v klíně nikdy nic nevyřešily.

Naše encyklopedie se pyšní titulem svobodná a musím říct, že pouze do takové encyklopedie jsem ochoten přispívat. Musíme si však uvědomit, že základním pravidlem svobody v civilizovaném světě je, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda ostatních. Absolutní anarchistická svoboda je z principu neudržitelná a vede v důsledku k porušování svobod ostatních. Z tohoto důvodu si naše společnost již od doby, kdy jsme slezli ze stromů, vyvíjela principy pro stanovení našich vlastních hranic. Z toho důvodu má i Wikipedie svoje pravidla a doporučení, která je potřeba dodržovat. K tomu však musí být v lidech i ochota si je vůbec přečíst. Všimli jste si ale kolik jich už máme? Dost na to, aby to kdekoho odradilo. A všimli jste si také někdy jejich až zbytečné složitosti? Některá pravidla (a doporučení) by se dala jasně vyjádřit na několika řádcích. Přečíst si je a zapamatovat stojí dost úsilí a hlavně času.

Regulační mechanismy musí v každém společenství bezesporu napomáhat dodržování pořádku – systému. Na Wikipedii jsou takovými ozubenými kolečky správci a byrokraté, komunita uživatelů jim svěřila do rukou nástroje a věří, že se jí za to odplatí stabilním a klidným prostředím pro její tvorbu. Tito „vyzbrojení“ editoři pak na sebe nakládají další „povinnosti.“ Mnohdy se jim za to dostává i dost kritiky, to je ale přirozené a samozřejmě také kritika může být konstruktivní i přihlouplá.

Ale o čem vlastně encyklopedie je? O diskusích, pravidlech, správcích? Ne. Její podstatou jsou vědomosti, cenné informace. Kde však už na to má člověk brát čas? Prodloužení dne na 25 hodin je zatím nedosažitelný sen mnohých z nás. Odpověď je jednoduchá, její uvedení v praxi již nikoli: využívat čas efektivně. Skutečný důraz soustředit na tvorbu a kvalitu článků a vše ostatní minimalizovat. I k samotnému uvědomění této skutečnosti je nutné ujít dlouhou cestu. A k jejímu uskutečnění pak silná vůle.

Možných řešeních je mnoho, některá dokonce i funkční. Od jednoduchých a liberálních pravidel, přes věcné diskuse až po placené odborníky. Jakým směrem se bude Wikipedie vyvíjet určíme my. Každý z nás. Na mysli však musíme mít vždy hlavní cíl projektu: tvorbu svobodné encyklopedie, která bude pomáhat lidem.

Spokojenost

Rozhodně jsem spokojen a rád jsem se k tomuhle blogu přidal. Ono totiž již před časem jsem tak trochu tady s Petrem K iniciovat wikiblog chtěl, jenomže jaksi nikdo další neměl chuť se celé akce účastnit. Teď se však k mé libosti situace obrací a to je jedině dobře. Stav, kdy jsem nadšeně vtrhl na kanál, kde všichni působili značně ospale ve mne jaksi nové nadšení trochu zchladil. Na druhou stranu je pravda ale, že jsem agitoval tak trochu neprůbojně :-) . Bude tedy konečně prostor informovat o aktuálních věcech kolem wiki tak, že to nebudou kilometry šíleného textu (myslím teď diskuzní stránky kolem čehokoliv na Wikipedii). A rovněž to nebude i můj slavný one-man-show blog, kde postovali akorát trollové a který jsem nakonec potichu zrušil jako když odstřelovali Stalina z letné...

Začátek

Update 21. 3. 2007
Tak snad tentokrát. Tento blog je určen pro všechny lidi dobré vůle, kteří se rozhodli podělit o svoje názory ohledně čehokoli... co se jen trochu týká Wikipedie (ne nutně pouze české).

Pravidla jsou jednoduchá: 1) příspěvky musí mít hlavu a patu 2) nebudeme nikoho urážet a urážet se také nenecháme.
3) tématem příspěvků nechť je cokoli (i zcela mimo Wikipedii), kromě praní špinavého prádla, hádek apod. 4) Členové blogu jsou wikipedisté.