Alespoň trochu vánoční krajiny

Tak jsem četl, že prý na Štědrý den nebudou bílé Vánoce. Sníh nenapadne, bude bláto, špína a invezre. Nu, předpovědi všech škarohlídů se, zdá se, nevyplní. Sice tu nemáme krásnou sněhovou pokrývku, zato ale trochu bílé krajiny přeci jen je. A vyrovná se to i té šedivé a ošklivé obloze, která se tu rozhostila a otravuje vesele celou republiku.

Pražské lesy a sady tak nyní vypadají opravdu zajímavě. Navátý sníh a ledové krystaly ale nejsou všude, někde ano někde ne. Les tak z dálky vypadá pěkně strakatě.

A tak trochu i pustě, protože téměř nikdo se tam nevypraví. Že by všichni měli tolik starostí s předvánočním úklidem? I to je možné, ale spíš jsou rádi doma a ani omylem se jim ven nechce. Každý si chce užít pěkné, příjemné a veselé Vánoce v klidu domova. A Vám, čtenářům tohoto blogu je přeji také.

A máme tu druhého kandidáta

Jak již bylo očekáváno mnohými, Jan Švejnar skutečně na prezidenta kandidovat bude. A to i přesto, že ODS tuhle snahu moc slibně nevidí (například senátor Kubera prohlásil, že je pravděpodobnější, že bude zvolen europoslancem za Albánii).

Křivoklátsko - skutečně zajímavá oblast

Já a nejmenovaný kamarád jsme se spolu vypravili na výlet trasou, kudy měla jet historická lokomotiva Albatros (jedná se o parní lokomotivu z roku 1947, která na svojí dobu dosahovala ne zrovna špatných výsledků, mně navíc dobře známá z počítačové hry Simutrans - a už tam bylo jasné, že to je dobrý vlak). Historická souprava měla jet z Prahy-Vršovic přes Bráník a Smíchov údolím Berounky do Berouna, dále pak na Křivoklát a zpět. K hradu měla jet mezi devátou a jedenáctou hodinou, zpět mezi třetí a pátou odpoledne.

Vypravili jsme se proto už v devět hodin z nádraží Praha-Smíchov. Počasí nám přálo, svítilo slunce, zima nebyla. Jen sníh chyběl, který by jistě dotvořil perfektní atmosféru k fotografiím. Nu, nemůžeme chtít vše (to jsme také zjistili potom, že HODNĚ nemůžeme).

Jako dobré místo pro fotografování jsme si vybrali místo kousek od Berouna, nad místní čističkou vod (dobrý rozhled na trať na protějším břehu řeky Berounky) a čekali jsme na vlak, který se tudy měl prohnat někdy mezi 10:20 a 10:30 (podle jízdního řádu). Dobrou pomůckou se ukázal být stativ, díky kterému se daly vlaky zabrat přesněji (měli jsme tak trochu problémy s protisvětlem), do dokonalosti však stále něco chybělo.

Ano, chyběl vlak... V 10:50 už jsme byli tak trochu neklidní, kde je. Nakonec přijel, ale jiný. Na modrou rychlíkovou lokomotivu jsme si holt museli nechat zajít chuť, nafotili jsme tak náhradní. Uspořádání vozů vlaku bylo vskutku zajímavé a nic takového jsem nejen nikdy neviděl ale asi jen tak ještě neuvidím. Parní lokomotivu střídaly prvorepublikové vagony pro cestující, za nimi však pokračovaly moderní osobní dvoupratrové vozy (!) a vše ukončovala dieselová lokomotiva, protože pravda - takové sestavení by přecijen vlak starý mnoho desítek let neutáhl.

Po nafotografování vlaku a pěkného pohledu na Beroun nám vyhládlo, poobědvali jsme a pokračovali dalším vlakem směr Křivoklát. Cesta údolím Beorunky byla skutečně nádherná; všude pěkné skály, nasvícené sluncem vypadaly naprosto úžasně. Vystoupili jsme nakonec až za Křivoklátem v obci zvané Městečko... typická větší vesnice v této oblasti.

Naše cesta vedla podél trati všemi obcemi, které parní vlak projížděl a měl ještě projet - Křivoklát se známým hradem, Roztoky u Křivoklátu s trochu netypickým a odpudivým panelovým sídlištěm, Újezd u Zbečna a Zbečno. Do dvou posledních obcích jsme ale dorazili až po setmění. Vtip byl totiž v cestě mezi Roztoky a Újezdem - Trasa sice krásná, ale dlouhá, a jevila se jako nikdy nekončící. Kdyby se nezatáhlo a nestmívalo, daly se nafotit určitě krásné pohledy na řeku. Díky přízni osudu jsme naštěstí museli projít jen jeden tunel, takže nebylo problém pouštět (a také z originálních míst nafotografovat) projíždějící vlaky a nenechat se přejet :-).

Cesta domů byla opět motoráčkem a moderním vlakem CityElefant z Berouna, který překvapil, ale po náročném dni hlavně potěšil. Pomalu by tam člověk i usnul :-) Usnul jsem naštěstí až doma takže nehrozilo probuzení třeba v Kolíně.

Další obrázky tohoto výletu lze nalét za Wikimedia commons na této stránce.

Dopravní podnik hl. m. Prahy zorganizoval předvánoční dopravu

Dopravní podnik hl. m. Prahy je takový malý zázrak, tři roky po sobě se jistě stal dopravním podnikem roku. Nyní se podívejme, jak fungovala městská hromadná doprava v předvečer velkého zdražení v první adventní den 1. prosince 2007.

Vzhledem k velké akci na Staroměstském náměstí (rozsvícení vánočního stromu a zahájení pravidelných adventních trhů, podle informací pořadatelů tam dorazilo 12 až 15 tisíc lidí) bylo možné očekávat velký nápor cestujících na některé druhy dopravy (tramvaje, metro). Dalo se. Ne však že tak bylo očekáváno.

Stejně jako mnoho Pražanů jsem se vypravil na tu slávu podívat, vánoce jsou už za pár, bude to pěkný. Jel jsem metrem, z Anděla na Staroměstské náměstí. Hezky hodinu předem, bude to v klidu a pohodě. Chyba lávky. Už na konečné tramvaje tramvaj nejede, protože přijíždějí teprve první vozy za dnešek (od rána byla výluka). Nasedám tak do tramvaje konečně už po dlouhém čekání v studeném větru a tmě. Přijíždím na křižovatku Anděl doufaje, že stejně jako v rušných dobách pracovního dne, přestoupím zcela bezproblematicky na metro. Ovšem to jsem nevěděl o intervalech 5-7 minut, přeplněných vlacích, přeplněných nástupištích a houkajících soupravách, div se stanice nezbořila. Nu tak jsem si hezky počkal těch sedm minut, jenomže se už jaksi ta sedmnáctá hodina proklatě blížila.

Když jsem se konečně dotlačil do vlaku, zjistil jsem, že nelze vystoupit na Můstku, jelikož eskalátory se rekonstruují (to už je drahně dní co je ten výstup zavřený), motat se na přestupu mě fakt nebaví, tak jsem to vzal přes Národní třídu. Cesta se ale trochu protáhla, dav na náměstí udělal svoje a tak mi celá superakce vesele utekla. Nu což, podívám se alespoň na nově postavené trhy.

Ovšem opět omyl. Neprostupná hradba lidí hovořících francouzsky, rusky, srbsky a já nevím jak ještě jinak mě prostě nepropustila. Smůla. Takže nikam. A zpátky to stejnou cestou také nešlo, protože lidé se ušlapali... v nejužší ulici (Železná) na Starém Městě se to dá sice čekat, no třeba ale také městská policie by mohla něco dělat. Nedělala, nakonec tam přijelo pár sanitek. Takže docela zklamán celkovým dojmem "zpackané" akce odcházím na metro směr Staroměstská.

Ve stanici se opět ukazuje velká schopnost DP Praha. Vestibul je narván lidmi.. to se dá pochopit, podívat se jich přišlo hodně a chtějí domů. Avšak veškeré pochopení končí při pohledu na eskalátor. Levý eskalátor stojí, prostřední jede nahoru (na něm pět lidí), pravý nabouchán k prasknutí (člověk pak myslí na různé věci když to vidí), dozorce stanice na to jen kouká (ten levý eskalátor prostě nespustí). Šnečím tempem se stovky lidí posouvají na nástupiště.

Je logické že tak dlouho po akci už to dopravnímu podniku došlo a snížil interval změnou grafikonu. Ejhle omyl. Rámcový interval 5-7 minut platí i na lince A (někdy to jezdí 5, někdy 7 minut, někdy mezi tím). Nástupiště se logicky naplňuje - prostřední část vypadá že lidé budou pomalu padat do kolejiště, v krajních částech není nikdo. Rozhlas oznamuje lidem, aby se rozptýlili po nástupišti, ti to ale zdá se ignorují a opravdu hezky se baví. Po sedmi minutách přijíždí vlak (radši houká aby si ho lidi všimli a nespadli pod kola). Souprava je náhle přervána lidmi, hlášení typu "urychlete prosím nástup do soupravy" nezabírají. Doba stání se prodlužuje (nechtěl bych být zrovna na dispečinku a koukat se na to, jak se nabourává grafikon). Obdobná situace se pak opakuje ve všech stanicích kudy jsem projel, tj. Můstek, Národní třída a Karlovo náměstí.

No, doufám že až zase pojedu metrem ozve se z rozhlasu něco jako "Přejeme vám příjemné cestování". Narvaný na dveřích, za zdražené jízdné, s bezdomovci a kapsáři, ale s hlavou vztyčenou.

Agenti teplé vody

Zatímco Ján Slota je agentem teplé vody (což mu rozhodně nezazlívám a příjde mi to naštěstí i neškodné), redakce stránek zive.cz je zdá se hraje roli agenta jedné nejmenované softwarové společnosti (krycí jméno Redmont).

Před několika dny jsem si totiž po dlouhé době otevřel jejich stránky a byl jsem naprosto šokován. Z té kopice všech možných článků, na které tam ze svojí hlavní strany odkazují bylo plných pět (zdá se to jako málo ale ty odkazy nebyly někde zapadlé) na služby Windows Live... Windows Live messenger, Windows live blog, Windows live fotogalerie, Windows live WC... prostě kopice věcí. Další zajímavostí je jistě objektivní hodnocení redaktorů, kteří ukazují, jak jsou všechny tyto služby bez výjimky prostě skvělé. A své články napsali typicky microsoftským způsobem: "Komunikace bude jednodušší", "Řešení má jméno Windows Live" atp. Celé jméno produktu, které je patřičně dlouhé, je po obrazcu JuDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryka Laholy opakováno neustále a pořád (jj, tohle prostě není Score, kde se používá systém: "Metal Gear Solid, dále jen MGS").

Opravdu by mě zajímalo, kolik takový "tématický týden" naší nejmenovanou společnost stál, je však hezké přečíst si reakce v diskuzích dole, člověk si alespoň nepříjde na planetě opic tak sám.

Ještě další věcí, která mě překvapila, byl odkaz "Sdělte Miscrosoftu, co si myslíte o Windows". Microsoft se nyní pouští do vskutku odvážného boje, neboť očekávám že server zpracovávající takové "reakce uživatelů" (nebo spíš linuxových fanatiků?) se přetíží, přehřeje na 200°C a následně vyhoří (pouze dramatizace - samozřejmě že by se to vyplo). Každopádně to bylo zajímavé, na zive.cz asi chodit nebudu a Microsoftu zdar....

Původně jsem chtěl tento post dělat delší, ale vzhledem k tomu že teď večer bych ještě rád začal s instalací a nastavením Ubuntu 7.10 do noťase tak to protahovat nebudu.

Don't download this song

Stahování hudby, filmů nebo softwaru se stalo poslední dobou opět kontroverzním tématem. Policejní síly provedly zátah na jeden z DC hubů a nyní se vyslýchá asi 1700 lidí. Šetření potvrdilo to, co se už dávno ví - že se jedná o zaměstnance firem, státní správy (tedy ne jen o studenty IT - síťová guru neznající hranic a zákonů). Filmový průmysl bude rozhodně spokojen, neboť zase o pár méně šťastných lidí více příjde do kina, hudební se může těšit na o něco trochu plnější obchody s CD/DVD.

Náš právní řád však nerespektuje praktický rozměr celé skutečnosti. Máme v podstatě před sebou dvě cesty. Buď zatkneme všechny uživatele počítačů (protože nikdo u nás nebude mít stoprocentně legální software, to vzhledem k provázanosti všeho prostě možné není), nebo se použije metoda sovětského ražení - budou vybrány jisté singulární případy pro odstrašení veřejnosti. To mi příjde více reálné, ale že by to zastavilo současný stav si nemyslím. Pirátů určitě ubude, ti hlavní (kteří vytvářejí největší "objem" pirátství) se ale těžko nechají zastrašit. I kdyby se podařilo filmovým/hudebním/softwarovým společnostem snížit tímto své ztráty, eliminovat je nemohou. Stále existuje mnoho serverů v tichém oceánu, v pralesech a v různých zemích kde jsou právní normy ohledně ochrany softwaru vlastně nulové. Stahovat odkud může kdokoliv.

Zastrašování může ale vést i jiným směrem. Lidé přejdou na svobodné operační systémy (linuxové distribuce). Začnou se rozlížet po jiných hudebních umělcích, a nebudou se soustředit jen na ty, které vidí v televizi a mají velkou reklamu. Objeví nové filmy. Nové styly, vše půjde dále. A velkým firmám skutečně klesnou tržby, tentokrát ale ne už tím způsobem, který by se dal zvrátit. Když jsem byl na konferenci linuxAlt (viz post níže) bylo tam na plakátu jedno heslo Mahátmy Ghándího, zakladatele indického státu: First they ignore you, then they laugh at you, then they fight you, then you win. Tohle současný stav vystihuje svým způsobem vskutku zajímavě. Přibývají nám stále brutálnější varování - kdo viděl druhou sérii IT Crowd tak ví, jak to za pár let může na normálním filmovém DVD vypadat :-). A nebo se budou dávat větší upozornění na obaly, něco jako u cigaret. Mohlo by to vypadat třeba takhle:

Osoba, která nedovoleně přehraje, propůjčí, upraví, zfalšuje, úmyslně zničí, úmyslně poškodí či jakkoli pozmění tento dokument může být pokutována až do výše 100 000 dolarů či uvězněna až na dobu pěti let anebo obojí.

Licenční politika se v poslední době - například na serveru YouTube - stále zpřísňuje. Časy, kdy člověk mohl po zadání spojení "Star Trek" shlédnout polovinu první série ENT nebo dobré díly z TNG jsou zdá se pryč. Podobně je to i s jinými pořady, tvrdě se potírá také i Family Guy a další známé seriály, jejihž tvůrci nesouhlasili s volným uveřejněním. A tak to dopadá tak, že obě strany spolu vedou "uploadovací válku". Video se objeví, po čtyřech hodinách je smazáno... a následně ho někdo nahraje znovu a zase znovu,admini YouTube na jednu stranu jen mažou a mažou a na druhou sledují, jak se právní hrozby na jejich firmu neustále množí. Vskutku pěkné.

Nejde však jen o televizní seriály, u kterých lze pochopit, že někomu patří, a že vlastník prostě svolení k jejich uveřejnění nedal. Často se ale potírají věci vskutku banální. Nedávno jsem v jednom časopise viděl hodně zajímavý článek. Jeden z mnoha uživatelů YouTube nahrál video svého tancujícího syna. Ale že v pozadí hrála hudba zpěváka Prince (která mimochodem opravdu nebyla předmětem videa), to již nevěděl že je prostě problém. Jednalo o porušení práv a správci to proto smazali. Uživatel byl poučen a nově si bude dávat pozor, co má v záběru a co mu hraje na videu. Ještě že se neozvali designéři aut, to bychom už nikdy nic nevyfotili. Zatím stačí, že zakázali Atomium a noční Eiffelovku. I když co není může být. V dobách Rakousko-Uherska bývaly v hospodách cedule, že vésti politické rozhovory se přísně zapovídá.

LinuxAlt 2007

Já a Petr K. jsme se rozhodli rozšířit si naše obzory ohledně operačního systému Linux a vyrazili jsme tak na konferenci LinuxAlt, která se 3. a 4. listopadu konala v Brně, v areálu zdejší Fakulty informačních technologií VUT v Králově poli.

Rovněž jsme využili našich wikipedistických známostí abychom se mohli tak nějak vhodně v Brně ubytovat; oba žijeme v západní části republiky - já to měl 200 km z Prahy, Petr dokonce 300 z Plzně. Takže začátkem byl odjezd v pátek večer a pomocí autobusů (posilových) Student Agency jsme do Brna dorazili o několik hodin později. Poté jsme u jedné wikipedistky přenocovali a druhý den snad ještě před rozedněním za pomoci šalin DPMB dorazili do supermoderního areálu, kde se celá akce konala.

Pravda, zpočátku jsme si museli slušnou dobu počkat, než se celá konference rozběhla, neboť jsme přišli spolu s pořadateli, kteří ještě museli organizovat a připravovat svoje přednášky. Nakonec se začalo v 9:00; přednášel jako první wikipedista známý pod přezdívou Pitel na téma Linux a hry. A ukázal vskutku zajímavé hry, jako například Frets on Fire, což je jeden z kousků, který by člověk opravdu v Linuxu nečekal - no zkusili jste hrát někdy na klávesnici jako na elektrickou kytaru ;-) ?

Další z přednášek byly na témata neméně zajímavá. Například Fedora 8 - nejnovější verze této známé linuxové distribuce (mimochodem vychází právě dnes) - co nového přináší, jaké jsou změny, jak dlouho se to vlastně zkouší aby to uživatelům fungovalo atp. Následovaly ještě další a další zajímavé prezentace, k nám dvoum (třem) se přidal nakonec i Timichal. Sobotní část akce zakončil výběr anket a následné losování zajímavých cen kolem čtvrté odpoledne (kromě linuxáckých triček se objevilo i víno a sluchátka). Bohužel jsme s Petrem nic nevyhráli :-(

Z areálu poslucháren jsme se jako skupinka wikipedistů rozhodli pro večerní výpravu do centra Brna. Prošli jsme si tak nejen historické jádro, ale taky prohlídli Petrov a Špilberk, kde nám místní wikipedistka poskytla informace čím je vlastně ta která stavba a ta která ulice významná. Překvapeni jsme pak byli na brněnském hradě "Špilasu". Nejen že jsme se dozvěděli, že nikdy nebyl dobyt, ale překvapilo nás i přistání horkovzdušného balónu a lampionový průvod místních dětí. Protože jsme už byli kolem tý půl sedmý (sic!) unaveni, rozhodli jsme se vynechat plánovanou návštěvu hospody/čajovny a zamířit rovnou do postele. No ono se to nakonec protáhlo, takže spát se šlo až kolem dvanáctý, ale tak to běžně bývá.

Nedělní den začal podobně jako ten sobotní, opět brzkým vstáváním a opět přednáškami. Tentokrát na jiná témata - bezztrátový formát .svg, nové grafické rozhraní KDE 4 (ano, přednášku jsem viděl už v dubnu, ale tehdy to umělo jenom vlnící se okna a jinak to neustále havarovalo - nyní již to bylo sice odladěné, vylepšené, plné nových fičurek, ale tak trochu moc jako Windows Vista). Mezi další zajímavé prezentace patřila například virtualizace na ZČU, kde byly předváděny kousky pro mne nerozlišitelné od černé magie (že by to bylo černým pozadím terminálu?) a některé další. Nakonec se opět vybraly ankety, nic jsme nevyhráli a s brněnskými wikipedisty (a wikipedistkami) jsme se hezky rozloučili. Odjezd z Brna byl naplánován na 17:00, následovala opětovná dlouhá cesta autobusem a přemítání, jak asi bude případná akce vypadat za rok a kdo se jí bude účastnit. Jestli by se nehodila třeba nějaká přednáška dotýkající se Wikipedie. Kdo ví. Každopádně jsme si celou akci užili a dozvěděli se kopec nových informací.

Obrázky (vlastní):

1) Pořadatelé a zakončení akce
2) Noční Brno z Petrova

Sraz wikipedistů a výlet do Prahy

Jelikož wikipedisté se většinou znají pouze přes internet a bydlí v různých městech (i zemích), pořádají se čas od času srazy skutečných nadšenců. V drtivé většině případů jde o menší srazy lokálních komunit, jako byl ten, který se Vám budu snažit přiblížit. Až se někdy dostanu na výroční konferenci Wikimania (anglicky), tak udělám reportáž i z té, ale to je zatím ve hvězdách.

Já osobně jsem navštívil již dva předchozí české srazy. Před méně než třičtvrtě rokem na podobném srazu, který se také pořádal v Praze, jsem poprvé viděl wikipedisty „naživo“. Cítil jsem se ale trohu nesvůj, protože jsem byl v podstatě mezi třiceti absolutně cizími tvářemi. Jinak tomu už bylo na srazu v Písku. Tam jsme se sice nakonec sešli jen tři, ale o to víc jsme se pobavili. Zatím nejlepší pocit mám z posledního srazu, který jsem si skutečně užil.

Minulý týden, přesněji v pátek 26. října 2007, se konal v Praze sraz české Wikipedie. Plánování nebylo příliš složité a účast byla nakonec hojná, i když se několik wikipedistů z různých důvodů nemohlo dostavit, což byla přeci jen škoda. Pokusím se Vám tedy popsat zážitky z tohoto výletu…

Do Prahy přijíždím autobusem již v poledne a hned na nádraží se setkávám s Aktronem, bez kterého bych se v Praze za chvíli asi ztratil. Dál pokračujeme již společně metrem, kde se pro změnu setkávám se spolustudentem z FAVky (jak je ten svět malý, že). Vystupujeme ze stanice metra a v mžiku se ocitáme v novém nákupním středisku Palladium. Větší chrám konzumu jsem zatím skutečně neviděl. Všechno je zde zbrusu nové a dost věcí ještě pořádně nefunguje, několikrát například míjíme velkoplošné obrazovky s jakousi chybovou hláškou Windows. Všechno zde vypadá luxusně – dokonce i rychlé občerstvení. Modernímu designu a značkovým prodejnám však také odpovídá cenová hladina, a tak si raději dáme k obědu sendvič z bufetu venku.

Nikam nespěcháme, a tak procházíme městem a bavíme se o Wikipedii a otázkách života, vesmíru a vůbec. Jdeme kolem Čertovky a Vojanovými sady až na Petřín. Je to sice pěkný výšlap, ale shora je skutečně pěkný výhled na stověžatou Prahu. Cesta dolů je už daleko méně namáhvější a jelikož čas ubíhá, použijeme znovu metra, abychom se přesunuli do čajovny, kde se scházím se známým z jabberu a u vodní dýmky a dobrého čaje se v klidu bavíme všichni tři o kdečem. Jenže než si člověk stačí odpočinout, je na digitálkách už po 17. hodině, a tak se musíme rozloučit a pokračovat vstříc hlavnímu cíli naší výpravy – do Království.

Vstupujeme do hospody a míříme rovnou do salonku, kde už se zatím sešla slušná společnost wikipedistů, ačkoliv musím podotknout, že poslední jsme nepřišli, protože někteří přicházeli ještě dlouho potom. Jako obvykle se bavíme s kolegy především o Wikipedii, ale zaznívají i zajímavější témata, jako například svatba Egga a Karakal, fotografování a několik zábavných osobních historek, kterými hýří především Chmee2 a Horst. Všeobecně panuje přátelská atmosféra a do salonku téměř nepřetržitě proudí jídlo a pivo. V průběhu večera zjišťuji, že i s Nolanem se dá normálně bavit, i když jsem míval z diskusí na Wikipedii dost často pocit obtížnějšího jednání. Obecně se mi v realitě s ostatními wikipedisty komunikuje lépe – kdyby to tak šlo i na diskusních stránkách Wikipedie, bylo by tam určitě lepší ovzduší.

Z ničeho nic se objeví Danny B. a nese nám dvě milá překvapení – nový leták Wikipedie (spojený s projektem mapy.cz), který je určen pro seznámení začátečníků se základními funkcemi a ovládáním svobodné encyklopedie, a jako třešničku na dortu pexeso Co je co s pozdravy od jejího majitele. Je opravdu skvělé, že se věci konečně rozhýbaly správným směrem a Wikipedii se dostane trochu víc publicity.

Zábava dále pokračuje wikipedistickým kvízem o několika desítkách otázek, přičemž některé jsou skutečně k popukání a jejich správné odpovědi jsou naproti tomu dosti zajímavé. Přiznám se, že se mi v poslední době nedaří sledovat dění na Wikipedii tak, jak bych si přál, a tak u otázky „Kde se nachází sídlo nadace?“ píšu Moskva. No, netrefil jsem se. Nakonec však vítězí Timichal a Milda. Mormegil jim předává zasloužené ocenění – hlavolamy, které obdržela Wikipedie za třetí místo v anketě Czech Open Source 2007, a čestné diplomy znalce Wikipedie. Timichalovi pak Chmee2 rozebírá hlavolam, ale ze změtě tyčinek a trojúhelníčků není nikdo schopen složit tu zapeklitou věcičku do původní podoby bez návodu.

Sraz nám pěkně ubíhá (došlo i na společný přípitek s paňáčkem slivovice) a někdy k půlnoci se vydáváme v již dosti zmenšené skupince dál po noční Praze. Na to jak je to velké město, se tam podle mě po půnoci špatně hledá nějaký dobrý podnik, protože i na minulém srazu byl ten samý problém. Po procházce, při které jsme zahlédli i menší pouliční rvačku, nakonec vcházíme do klubu U sedmi vlků. Ovšem po jednom pivě zase jdeme pryč, protože oba „DJové“, kteří tam v tu chvíli hrají nám div neudělali nezvládnutými efekty a svým „dýdžejským umem“ díru do hlavy. Celou dobu se dívám na plátno, kde promítají nějaké docela ujeté alternativní filmy a Danny z nudy začíná zkoušet akrobatické hospodské triky s pivními tácky, jinak řečeno pěkná nuda. Navrhuji tedy ukončit dnešní sraz a jelikož většina souhlasí, odcházíme něco po jedné hodině pryč. Tím sraz již definitivně skončil.

Od předchozích se sraz podle mne velmi lišil – jedním z důvodů určitě bylo, že jsme se už mezi sebou lépe znali, a tak byla i atmosféra uvolněnější. Navíc se mi alespoň povedlo bavit se postupně téměř se všemi a i program byl od minula pestřejší. Jestli se utrhnu ještě na další sraz v Praze, rozhodně bych byl také rád, kdyby byl opět v Království, protože je tam útulno a mají i dobrou kuchyni. Nepochybuji, že i ostatní jsou toho názoru. Hlavně jsem ale rád, že se mi tam povedlo dostat, podíval jsem se na kousek Prahy a poznal zase nové lidi. Zkrátka tenhle sraz byl super.

Další Aktronovy fotografie z toho dne zde.

Návštěva Dne otevřených dveří Probotrans v Králově Dvoře

I přestože jsem zde už jednou byl, rozhodl jsem se vypravit do Berouna, tedy přesněji do Králova Dvora, na den otevřených dveří společnosti Probotrans. Jedná se o autobusového dopravce a ne malého – zajišťuje dopravu na kopě linek, které jsou součástí SID (středočeské integrované dopravy). Akce začínala brzy ráno – po osmé hodině.

Výjezd z Prahy byl opravdu stylový – historickým autobusem Škoda ŠL 1310 po staré silnici (605). Popravdě to bylo zajímavější českým venkovem a podzimní krajinou, než po nudné a rychlé dálnici. Chyběla již jen hudba 70. let a obraz nostalgické jízdy by byl dokonalý.

Po příjezdu do areálu společnosti Probotrans v Králově Dvoře (i když ono to spíše vypadá, že je to Beroun, ta hranice mezi oběma městy je dost neznatelná) bylo možné si prohlédnout různé autobusy společnosti, včetně nejnovějších typů Irisbus Crossway (konkrétně první dva; tento rok bude násedovat ještě další dvojice a v roce příštím pak hned třináct nových) a nového SOR-u 10,5. Zajímavostí zcela jiného typu pak byly autobusy historické, tedy Škoda RTO s přívěsem (bylo to opravdu pěkné svézt se autobusovým vlekem – to se nám dnes už jen tak nepoštěstí) od ČSAP Nymburk a Škoda RTO LUX Probotransu samotného, v perfektním stavu a po kompletní rekonstrukci. Trochu dále stranou ještě stál i Ikarus 280 v modro-krémovém provedení. Na okružních jízdách jej však spatřit moc nešlo. Škoda.


A jakmile si všichni prohlédli co bylo vystaveno, ředitel společnosti a ještě pár dalších vlivných lidí slavnostně „uvedli“ do provozu nově dodané autobusy Crossway, symbolicky byla přestřižena páska. Též byl pokřtěn i historický RTO, získal první odznáček z mnoha, které časem všechny historické autobusy získávají a rovněž i křestní list, teklo i šampaňské :-). Potom se už na mnoho nečekalo, začaly okružní vyhlídkové jízdy. A to v trochu „legračním“ konvoji – nejnovější Crossway byl následován RTO-čkem z roku 1976. Obyvatelé města Berouna, kudy byla vedena vyhlídková jízda, koukali velice překvapeně. Mladší nechápali, starší vzpomínali. Ale všichni měli nakonec radost.

Kromě občerstvení zdrama, soutěží pro děti a prezentací jak společnosti, jejího vozového parku a SID-u jako takového, byla na dni otevřených dveří ještě jedna vskutku revoluční atrakce. A to řízení autobusu pod dozorem zkušebního komisaře. Každý si mohl zasednout za velký volant a k dlouhé řadící páce a zajezdit si pár koleček, vžít se do role řidiče autobusu. Zájem byl vskutku obrovský a mnoho lidí čekalo desítky minut, než se dostali na řadu.

Stejně jako minule, i letos se den otevřených dveří společnosti Probotrans podařil. Navíc byl i lepší. A tak to má rozhodně být. Rozhodně jsem zvědav, co se objeví příští rok :-)

Úspěšně fungující wikiprojekt

Pomineme-li Wikiprojekt kvalita, tak se k úspěšným wikiprojektům na cs.wiki řadí hlavně Wikiprojekt Fotografování (zkratka WPF). I díky němu se podařilo lépe zkoordinovat spolupráci fotografujících uživatelů a zajistit tak větší dostupnost svobodných obrázků z českého prostředí.

Jednou z nejlepších ukázek této spolupráce je fotografování metropole Prahy, kde se povedlo (i s pomocí barevné mapy metropole, indikující počet obrázků) situaci zlepšit natolik, že nyní (pomalu v polovině října) už chybí pouhých 5 městských částí, které nemají svůj obrázek na Wikimedia Commons. Sice se nám podařilo udělat desítky fotek u některých mnohdy zajímavých částí Prahy, stačí ale teoreticky překročit její, přes třicet let staré, současné hranice a další obrázky nikde. To samozřejmě již někteří (Packa) kritizovali (Žádná akce foto okolí Prahy). Nicméně významnost těchto obcí je ve srovnání s částmi Prahy nižší. Jsou dále, hůře dostupné a je jich více. Není potom divu, že četnost svobodných obrázků z mnohých vesnic centrální části Středočeského kraje je nízká. Nelze po fotografech chtít, aby zdokumentovali každou obec v republice, to je prostě nemyslitelné.

Kromě Prahy byly časem vytvořeny přehledové mapy i u dalších měst, jmenujme Brno či Ostravu. Tam je však situace již horší, neboť obrázky zařizuje většinou jeden či dva aktivní přispěvatelé. Variabilita chybí a dochází tak ke kumulaci obrázků z některých míst a k nedostatku z oblastí jiných. I přes to fotografií již přibývá a editoři Wikipedie mohou odstraňovat šablonu {{Požadavek na obrázek}} ze stále více článků.

Proto také byla vytvořena stránka Požadované , kam je možno případnou žádost (samozřejmě s ohledem na možnosti účastníků projektu) na obrázek vložit, takže pokud si ji některý z fotografujících uživatelů WPF přečte a má chuť, tak objekt na přání vyfotí. Pořád je totiž šablona požadující obrázek do článku na spoustě míst a nafotit vše žádané není jednoduše v lidských silách. Doufejme však, že se situace zlepší.

Obrázek v úvodu je můj vlastní, jedná se o šípkovou růži ze severu Řep. Nahráno dnes odpoledne, spolu s jinými obrázky z této části Prahy.

Rozhovor: wikipedista timichal

Pro tentokrát jsme se v „redakci“ (Aktron a já) rozhodli přinést několika našim čtenářům něco trochu jiného. Jelikož se blog zaměřuje na témata spojená s Wikipedií a wikipedisty, řekli jsme si, že pro vás připravíme rozhovor se zajímavým wikipedistou, který má s působností na české wikipedii, ale nejen na ní, poměrně slušné zkušenosti. Pro tyto účely se nám propůjčil Michal Zlatkovský, kterého možná znáte pod přezdívkou timichal.

Ahoj, Michale, můžeš nám pro začátek prozradit, jak ses vlastně na Wikipedii dostal a kdy?

Na Wikipedii jsem poprvé přišel v lednu 2005, když mi o ni řekl spolužák. Občas jsem ji poté navštěvoval, ale skutečně aktivní jsem začal být až kolem března 2006.


Když jsi o Wikipedii četl poprvé, čekal jsi něco jako komunitu, s kterou ses následně setkal?

Bylo mi jasné, že projekt tvoří určitá komunita, nevěděl jsem ale jak bude velká a rozhodně jsem nepředpokládal takové vnitřní rozpory, jaké v době mého příchodu probíhaly.


Co tě vlastně vedlo k tomu přispívat pravidelně a ne jen z Wikipedie
čerpat, jako to dělá mnoho ostatních?

Nevím, asi nuda :) Wikipedie mi přišla jako zajímavý projekt s velkými možnostmi a taky jsem si řekl, že bych mohl dělat pro změnu něco užitečného.


A jak vůbec došlo k tomu, že ses stal správcem?

Po jedné na vandaly zvláště bohaté noci, kdy jsem jako jediný hlídal poslední změny a stěžoval si na IRC na nedostupnost správců, mi kandidaturu navrhl Beren. Ještě ten den jsem ji podal a přes počáteční výhrady ohledně mého nízkého počtu editací jsem byl nakonec zvolen.


Kromě české Wikipedie, kde jsi správcem, pracuješ na mnoha cizojazyčných projektech. Dělalo/dělá ti to obtíže?

Ne, proč? :) Myslím, že Wikipedie i další wiki nadace Wikimedia jsou vlastně jedním velkým projektem a člověk by se měl snažit všude, kde může, a nejen na své „domácí“ Wikipedii. Navíc možnost dát si na chvíli pauzu od editování české Wikipedie a pracovat třeba na Commons je docela praktická - můžu se tak vyhnout syndromu vyhoření, který už zažilo mnoho správců.


Jak vůbec „místní“ správci vnímají angažmá uživatelů z jiných jazykových verzí Wikipedie?

Na cizojazyčných projektech, kde jsem aktivní nejvíce, žádní „místní“ správci nejsou - jak Commons, tak Meta jsou založeny na mezinárodní spolupráci, přestože dorozumívacím jazykem je angličtina. Při svých občasných editacích na různých jinojazyčných Wikipediích jsem ale zažil odpor tamních správců k „těm z Commons“, protože správci z Commons jsou mnohdy vnímáni negativně („mažou co můžou, podívejte, zrovna včera jsem nahrál na Commons obrázek, který jsem našel na Googlu, a dnes už je pryč!“).


Kromě anglojazyčných projektů pracuješ také na wiki Incubator, můžeš těm, kteří o něm nikdy neslyšeli, přiblížit jeho funkci?

Incubator je zvláštní wiki – vytváří se na ní „demoverze“ nových Wikipedií a dalších projektů, aby je mohla posoudit Nadace a případně jim povolit založit si vlastní wiki. Původně byl obsah Incubatoru na Metě, ale zhruba před rokem a půl to začalo být nepřehledné a hlavní vývojář Wikimedia, Brion Vibber, pro něj založil samostatnou wiki – Incubator.


A jak se na tom podílíš ty?

Já jsem Incubator pomáhal rozjíždět, protože Brion jej jen založil a bylo třeba dobrovolníků, kteří by dělali údržbu, stanovili nějaká základní pravidla a celkově hlídali, aby si každý nedělal, co chtěl :) V poslední době tam chodím jen občas a koukám, jestli se to tam moc nezvrhlo :)


Spolupracoval jsi také na něčem společně s ostatními wikipedisty, když nebudeme brát v úvahu náhodnou spolupráci na běžných článcích?

Jasně – kromě zmiňovaného startu Incubatoru, na kterém jsem pracoval s dalšími dvěma lidmi, je to třeba práce na různých překladech oznámení a tiskových zpráv a koneckonců i hromadné meziprojektové odrážení vandalů koordinované přes IRC.


V současnosti jsi studentem gymnázia. Myslíš si, že ti práce na otevřené encyklopedii pomáhá při studiu, nebo ti naopak zabírá čas na úkor učení?

Při studiu mi Wikipedie nepomáhá, i když se občas dozvídám různé zajímavosti – ale kdybych ji needitoval, stejně bych se nějak tomu učení snažil vyhnout :)


S jakými lidmi ses díky Wikipedii „setkal“ – ať už na internetu nebo osobně?

Myslím, že na Wikipedii jsou hlavně „ajťáci“, tedy lidé s dobrými zkušenostmi s počítači nebo rovnou ti, kteří počítače studují; najdou se ale výjimky. A na různých wikisrazech mě překvapilo, že i lidé, se kterými se na wiki moc neshodnu, jsou „ve skutečném životě“ příjemní a dá se s nimi vše v klidu probrat.


Co je podle tebe na wikipedii nejlepší?

Informace :)


Měl jsi také na wikipedii nějaké negativní zkušenosti? Jako správce určitě musíš řešit věci, ve kterých prostě není možné vždy uspokojit obě dvě strany.

Samozřejmě, například když můj bot udělal chybu a změnil špatně desítky článků, za to jsem byl docela vypeskován. Často se také vyskytují spory ohledně autorských práv a licencí obrázků, někteří wikipedisté si je berou dost osobně, já se ale snažím držet si odstup.


Na druhou stranu, vzpomeneš si na nějaký pozitivní zážitek, který tě opravdu potěšil?

Z poslední doby třeba zavedení nového formuláře pro nahrávání obrázků na českou Wikipedii, který směruje uživatele na Commons – je dobře vidět, jak u nás výrazně klesla intenzita nahrávání. A ze starších věcí třeba to, jak se nám povedlo uklidit a zavřít wiki o 11. září, která dost dlouho strašila na seznamu projektů Wikimedia.


A co ti tedy vlastně Wikipedie přinesla? Resp. proč se vlastně tohoto projektu účastníš? Spoustu lidí má pocit, že jim Wikipedie spíše bere než dává.

Jak už jsem říkal – jednak proto, že si myslím, že dělám něco užitečného pro ostatní, jednak kvůli tomu, že nemám co dělat :) Wikipedie mi přinesla mnoho nových známých od nás i z celého světa a spoustu zkušeností s řešením sporů a komunikací s lidmi a v neposlední řadě i řadu zbytečných vědomostí o vodě na Marsu či létajících špagetových monstrech :)


Mnoho lidí z Wikipedie odchází, převážně proto, že se zapletou do dalekosáhlých sporů, či nejsou schopni zvládnout tlak, který na ně jako na editory působí. Necítíš rovněž takové tlaky na své působení?

Ne, snažím se nebýt příliš kontroverzní, abych měl na svou práci klid. V případě, že se na české Wikipedii něco semele a výrazně se zhorší atmosféra, dávám si od ní odpočinek a jdu editovat třeba na Commons, což je poměrně klidný projekt, kde se jeden o druhého víceméně nestará a každý si dělá na svých věcech.


Na konec našeho rozhovoru bych se tě rád zeptal, co v nejbližší době plánuješ :)

Na Wikipedii bych chtěl pokračovat v přenášení obrázků na Commons, ve skutečném životě mě čekají taneční, možná cesta do Finska a snad i nějaký ten vztah :)


Děkujeme za rozhovor a loučíme se pro dnešek s Michalem.

Další vysoce objektivní kritika cs.wiki

Další vysoce objektivní kritika cs.wiki je zde. I když vlastně než o objektivní kritiku se jedná o jakési autorovo rozjímání a jeho nespokojenost z toho, že nemohl do Wikipedie vložit své informace (tedy vložil je, avšak byly smazány s odvoláním na to, že nejsou dostatečně významné).

Nejprve vznikl tedy pahýl (no spíše subpahýl) s dvěma řádky o zpěvákovi, kterého málokdo popravdě zná. A teď - ruku na srdce - co si mají o tomto správci, dohlížející nad Posledními změnami a kteří se s takovými subpahýly a jinými pahýly deně potýkají, myslet? Zdroje navíc dodány nebyly žádné. Autor byl navíc podle standardní procedury informován o tom, že jím založený článek - jako subpahýl - může být do týdne smazán, pokud se o něj nepostará. V článku, který jsem na začátku uvedl se ale o této skutečnosti nepíše ani slovo. Nejspíše to bude tím, že se prostě nehodí.

Další pasáž je opět velice zajímavá. Rozebírá diskuzi s jedním ze správců Wikipedie, který se rozhodl věc řešit přes ICQ a uzavřít ji. Kritice byly podrobeny jednak gramatické chyby v neformální diskuzi, jednak i omyl při psaní jednoho z mnoha odkazů, který měl vkladateli subpahýlu pomoci. Většina lidí, kteří Wikipedii editují, věří, že kvalita encyklopedického textu a textu neformálního někde v diskuzi se logicky ze své podstaty liší. Avšak je to pouze většina.

Jednoduchou věcí, která umožní, aby se takovýmhle problémům předcházelo, je tedy uvedené zdrojování. Spočívá ve vložení odkazu na rozsáhlejší a obsáhlejší článek o tématu/nebo jeho části, dokazuje tak, že informace jsou pravdivé. Je totiž zřejmé, že s přibývajícím počtem úprav a též i kritických zpráv o Wikipedii jako takové se stalo nutným mnohé spekulativní postoje a informace doložit. Na anglické verzi mají ohledně tohoto politiku mnohem striktnější - a není divu. Editorů je více, úhlů pohledu také a v článcích ražení jako je třeba Válka v Iráku by mohly být faktografické údaje snadno upravovány v zájmu té či které strany. Z Wikipedie by se stal politický nástroj několika vzájemně se potírajících klik. Ono totiž nejde jen o přesná čísla, či statistiky. Problematickými mohou být i různá tvrzení, tzv. "vyhýbavá slova" - slovní spojení ve stylu "někdo řekl", "tvrdí se" a podobně. Z mých vlastních zkušeností je evidentní a jasné, že ne všichni vnímají "obecné mínění lidu" stejně; mnohdy dochází k velkým rozdílům a ty by Wikipedii jako takové rozhodně nepomohly.

Politik Kills

Zatímco Petr K posluchá trance stále a stále (a já mu to vymlouvat rozhodně nebudu), dostalo se mi do rukou nové album Manu Chaa, La Radiolina. Čekal jsem to s nadějemi, jelikož už jaksi delší dobu nic nevyšlo a Sibérie m'était contéee nebylo to, co jsem čekal (tak trochu depresívní, rychle se to oposlouchá). Vím sice už, že Manu Chao má svůj oblíbený způsob jednu melodii použít u třeba čtyřech singlů a občas obměnit jazyk, avšak...

... avšak zde to již postrádalo to, co by člověk čekal.... mírné reggae ladění, zajímavé, nové a veselé melodie. To vše tam samozřejmě naleznete, ale ne již v takovém množství, jak by bylo vhodné. Přestože některé věci jsou opravdu melodicky krásné (A Cosa, El Kitapena), melodie z Rainin in Paradize se opakuje dost často a vzhledem k tomu, že jsme si to všichni přes léto naposlouchali, to docela otravuje. Představte si, že v upoutávce na film uvidíte skvělou scénu a do filmu samotného vám jí nasamplují 4x za sebou! Věci jako Mama Cuchara si tak člověk poslechne jenom jednou, dvakrát. Prostě smůla.

Další věci, a to už kritizováno bylo, je typický způsob protestu Manu Chaa. Proti politikům, proti Americe, proti Bushovi. O tom je song Politik Kills. Skutečností, se kterou musím s kritiky souhlasit je fakt, že tyto formy protestu začínají být jaksi "vetché" a na nic. Pokud by o nějaký obsah šlo, rozvíjelo by se to do konkrétních věcí. Jako třeba u Bono Voxe. I když na druhou stranu je pravda ta, že velkému množství fanoušků protestovat neustále vyhovuje :-) A ono vlastně proč ne. Vždyť máme demokracii.

Ale i tak přesto je nové CD v mnoha ohledech dobré a pokud máte tenhle styl rádi, tak mnohými věcmi zklamáni nebudete. Jestli je to ale dobré celé, to se říct asi nedá. Já bych třeba uvítal větší jazykovou pestrost, o melodické nemluvě.

Upadající kultura internetu? Ne, jen pár naivů navíc

Už jsem o tom jednou trochu psal, ale možná by bylo vhodné si to dnes ještě jednou připomenout: s vývojem internetu a jeho rozšiřováním směrem od technicky vzdělané části populace směrem k laikům se projevuje kontinuálně jeden problém: lidé si myslí, bůhví jak není internet anonymní, a tak kopírují nelegálně software, multimedia, urážejí kdekoho a píší blogy o čem se jim zachce (bez ohledu na to, koho všeho urazí). Problém je, že internet je anonymní jen do jisté míry.

Když Vás budou chtít najít orgány činné v rámci trestního řízení (nebo někdo jiný s potřebnými znalostmi), je dost pravděpodobné, že Vás taky najdou (když se budou trochu snažit). To si dost lidí neuvědomí, když si stahuje ještě nevydanou knížku, film, hudbu, píší o někom/něčem apod. Prostě mezi veřejností panuje názor typu „ostatním to taky prochází, tak proč by nemělo mně?“ Lidé si pak myslí, že jsou zcela v bezpečí a přijde jim to tak normální, že si dovolí to, co by si ve svém skutečném životě nedovolili, v jejich „kyberexistenci“ se nad tím však dvakrát nerozmýšlí.

Mnoho lidí si myslí, že internet „neví“, kdo jsou. To je však omyl, ve skutečnosti Váš počítač odesílá do internetu dost informací, které Vaši identitu dokáží prozradit. Je toho víc a nerad bych zabíhal do technických podrobností. Teoreticky by se to dalo všechno ošetřit a získat dokonalou anonymitu, ale vyžadovalo by to dost úsilí, specializované programy apod. Běžného uživatele to rozhodně netrápí. Nezřídka potkáte i uživatele internetu, který se netrápí se zabezpečením vůbec - otevírá podivně vyhlížející maily, nemá zapnutý firewall (protože mu rušil jeho oblíbenou hru), antivirový program není potřeba.

Ruku v ruce s výše uvedeným dochází k tomu, že se na internetu cítí uživatelé tak bezpečně, že (sice zdánlivě anonymně) prozrazují kdejaké osobní informace. K tomu ostatně probíhaly snad i nějaké informační kampaně pro mládež. Podle mě by bylo ale mnohem účinnější (a logičtější, potažmo méně nákladnější) konečně zavést pořádnou výuku informatiky už na základních školách, kde se Vás mj. také snaží naučit trochu slušnému chování (ač u dosti velké části populace tato schopnost v současnosti značně pokulhává).
Člověk by se měl na internetu chovat tak, jako v běžném životě, protože stejně jako na ulici, zodpovídáte za své činy i v kyberprostoru.

Rozhodnutí

Po dlouhé době rozhodování a rozmýšlení jsem se přecijen odhodlal a podal jsem si na en.wiki kandidaturu na správce. Vedlo mě k tomu několik důvodů: Zatímco situace na cs. wiki je takřka neměnná a stabilní, na en. se situace mění velmi rychle, někdy až příliš. Číst články, plné vandalismů, mě opravdu nebaví a při mnohdy nízké rychlosti serverů vskutku není super to revertovat pomocí UNDO. Chápu, že mají proti vandalům speciální boty, ti bývají ale mnohdy totálně vedle, pořád se najdou věci, které jim unikají. A tak by bylo fajn tomu zamezit. A taky trochu obohatit své vlastní obzory.

Jak jsem ve své kandidatuře uvedl, nehodlám tam hlídat RC a NP 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, ikdyž hlídat se samozřejmě bude. Primární ovšem stále zůstává cs. wiki, kde mám spoustu rozpracovaných věcí, které bych rád dokončil, nebo alespoň popostrčil trochu dopředu. Nové nejlepší články určitě, zamodření některých šablon je taky třeba. A kromě toho všecho taky udržovat nějakou obecnou úroveň encyklopdie - sem tam něco opravit, smazat, vyčistit. Tak je to třeba.

S en. komunitou se pravda neznám, jen s WP:SOVMETRO, a to ještě moc zrovna ne. I když myslím si, že cs. s 80 000 články je něco jako Písek (maloměsto kde se všichni znají) a en. s 2 000 000 něco jako Praha (neznají se mnohdy ani sousedi). Snad se situace (můj pohled spíš teda) ale změní, kdoví. Ještě uvidíme :-)

Dodatek (1 den po podání kandidatury, krátce po jejím ukončení)

Přestože mi mnoho wikipedistů z en.wiki vyjádřilo podporu, objevily se pádné argumenty protistran. A to jednak malé zkušenosti s en. wiki, jednak údajná nedostatečná znalost jazyka. Chápu, že těžko se mohu poměřovat s rodilými mluvčími a své chyby mám. A vidět to přirozeně je. Ale každopádně jsem čekal jiné reakce - více otázek, jak bych si správcování na en. představoval, k jaké názorové straně bych se případně přiklonil, případné řešení konkrétních případů. Komentovalo se spíše to, co bylo nejvíce vidět. Posledním vrcholem pak byl stav, kdy někteří uživatelé cs. wiki začali rozebírat problémy české Wiki v této nominaci - kam to vlastně vůbec nepatří. Podrobněji to zde rozepisovat nebudu, to myslím ani smysl nemá, každý se na tu stránku s nyní již ukončenou nominací podívat může. Nu což, zkusili jsme, až bude příznivější vítr a všichni budeme chytřejí může být kandidatura úspěšnější. Nyní ne.

Současná Praha aneb kdo je nyní momentálně u Užhorodu

Kdysi dávno jsem na jednom z četných blogů Rosti Hedvíčka četl jisté prohlášení, že správci české Wikipedie jsou (alespoň tedy názorově) momentálně kdesi u Užhorodu. Možná to s tématem tohoto příspěvku nesouvisí, je to ale jedna z věcí která mě při jeho psaní právě napadla. Mimochodem to není nic špatného, u Užhorodu se nachází třeba Slovensko, v poslední době docela pokroková země (avšak pouze hospodářsky, nikoliv sociálně, jako třeba Nizozemsko).

U Užhorodu však v současné době je spíše Praha. Ne sice fyzicky :-) ale z pohledu typického pražana (mě) to tak tedy rozhodně vypadá - jako by země východních Slovanů končily jen 5 km za hranicemi hlavního města. Zatímco ještě na počátku tohoto desetiletí člověk slyšel při cestách po Praze hlavně angličtinu, němčinu, francouzštinu, hebrejštinu a jiné další a podobné jazyky, nyní se Prahou ozývá hlavně jazyk našich východních "bratrů". A to nejen v centru, ale i ve vzdálenějších koutech velkoměsta - na okrajových sídlištích v autobusech, tramvajích či metru, v obchodních domech... V obchodech se začínají pomalu objevovat reklamy i nabídky v azbuce. Velkou změnou bylo při tramvajových výlukách v historickém jádru města zavedení doplňujícího hlášení v angličtině. Bude nově přidána i ruština? Upřímně řečeno, jestli se situace bude vyvíjet jako nyní, do deseti let se toho možná dočkáme. :-) Takovou menší ukázkou by mohlo být přiložené video. Nu, hlášení jsou sice česká, vhodné by však bylo detailně se podívat na stěny za nástupištěm. :-)

I různé statistky a ankety právě poukazují na přibývající počet ruských (ale i dalších východních) turistů, přistěhovalců a jiných. Popravdě řečeno nemám nic proti občanům ruské národnosti; moji předci jsou rovněž Rusové a hanit je jako národnost by bylo tak trochu nečestné a nesportovní. Chápu, že Rusové jsou v Praze rádi; znají to tu, několikrát už tu byli (1945, 1968 atp.), je tu spoustu památek vskutku originálních.

Jestli bude Praha následovat Karlovy Vary, které jsou ruskými návštěvníky proslulé, těžko říct. Třeba se u Vestce taky postaví nějaká ruská vesnice. Popravdě řečeno uvítal bych něco takového radši než nová sídliště v Hostivicích, Roztokách, Zelenči atp. (tzv. satelitní města)

Po dlouhé době pár řádků

Vítám Vás, pokud jste sem náhodou zabloudili. Ne, není to omyl, skutečně je tu nový článek. Omlouvám se za svojí nedávnou nepřítomnost, ale tak trochu jsem potřeboval odmaturovat, udělat přijímací zkoušky na VŠ a pracovat. Na blog jsem sice nezapomněl, ale nebylo na něj moc času ani vhodných námětů. A jelikož vše dopadlo dobře, jsem zpět :)

Abych se ale pohnul směrem k tomu, o čem chci psát: před cca 1 a 3/4 rokem jsem začal pracovat na Wikipedii, docela mě to chytlo a než jsem se nadál, trávil jsem u ní spousty hodin, stal jsem se správcem, pak jsem se zase stal obyčejným uživatelem atd. Když ale tak přemýšlím, co se za ty (skoro) dva roky změnilo, asi to budou nejvíc jazyky. Díky Wikipedii (v kombinaci se školou) jsem se totiž naučil dobře hned tři. Drtivá většina toho, co píšu jsou totiž překlady. Jednak se sám zdokonaluji v jazyce a druhak poskytuji ostatním informace, které by jinak ve svém jazyce třeba nenašli (to dělám z dobré vůle).

Setkal jsem se zde s různými druhy lidí, ale nerad bych někoho soudil. (možná, že objektivní pravda neexistuje) Znáte to, někdo vám sedne, někdo ne. Byl jsem i na dvou setkáních českých wikipedistů a nemůžu si na ně stěžovat, když budu mít čas pojedu i na další. Občas se mi ale zdá, že někteří uživatelé chápou projekt (ze svého subjektivního hlediska) dosti odlišně, z čehož pak vznikají různé sebedestruktivní žabo-myší války a sáhodlouhé diskuse, to je ale jedno a není to důležité.

Wikipedie je podle toho, jak ji chápu já, především svobodný a otevřený prostředek vzdělávání. I přes nějaká ta škobrtnutí se jí to poměrně slušně daří a původní projekt se rozrostl mnohem dál, než se vůbec předpokládalo. Jedním z pozitivních důsledků je i spojování lidí z různých zemí. Zkouším se občas rozhlížet po cizojazyčných verzích a lidé jsou tam docela milí, pomůžou, poradí, nevadí jim, že nemluvím jejich jazykem dokonale a pomůžou rádi i s mými překlady. To je asi tak jeden z hlavních důvodů, proč na Wikipedii pracuji.

Navíc se také dá spolupracovat na tvorbě různých článků - člověk se o tématu musí naučit obvykle několikrát víc, aby dal dohromady nějaký vlastní smysluplný článek a já si třeba takto nabyté vědomosti pamatuji spíš, než kdybych se je naučil ve škole a za měsíc už je nepotřeboval. V poslední době se dostáváme i do tradičního vzdělávání - zatím většinou jen na vysokých školách, to je ale podle mě škoda, protože by se Wikipedie dala pěkně použít i v základním a středním vzdělávání. Jinak je ale její popularita poměrně silná a tohle snad také časem příjde.

Wikipedie je prostě smysluplný projekt, jenom bychom si měli pamatovat, že by byla škoda, kdyby se z ní stalo něco jiného než encyklopedie.

Reaktivace blogu

Spolu s Petrem K (který tento blog zřídil) jsme se před pár dny dohodli, že se oba stejným a nerozdílným úsilím zasadíme o rekativaci tohoto blogu; Vzniknout tedy mají nové posty a nové články, samozřejmě nyní více o tom, co se na české Wikipedii vlastně děje, tedy takové menší shrnutí. Doufám že se to vyplní a že nás nebudou jisté štvavé vysílačky hanit :-)

2012

Zatímco jsme se koukali na film Potomci lidí a na rekvizity, jako třeba suvenýry z XXX. olympijských her v Londýně 2012, objevilo se nám tu logo zbrusu nové. A to je právě problém. Kreativisté tak trochu rozbili známou nám to šablonu pro tyhle loga, dokázali to za cenu neuvěřitelných 400 000 liber (17 milionů korun). Několik hodin po prezentaci tohoto symbolu olypiády se okamžitě objevila petice, kterou lidé na internetu dali dohromady aby se tohoto - říkejme tomu jak chceme - zbavili. Už toho bylo koneckonců o symbolice loga povězeno mnoho. Že je to rozbitý hákový kříž, Lisa a Bart Simpsonovi dělající.. ehm... jistou věc, graffiti v metru atp. Hafo lidí se prostě vylekalo, včetně (velmi překvapivě) lidí z Konzervativní strany, kteří jsou dokonce přímo zděšeni. A do toho tu máme ještě propagační video http://youtube.com/watch?v=txXC6PwgEmc , které prý vyvolává k epilepsii (abych pravdu přiznal, mám tu kabelovku a po shlédnutí finální scény nestačil ani datový tok přenosu a tak se to kostičkovalo naprosto šíleným způsobem). Abychom ale nebyli zlí, tak například Jacques Roggue ocenil novátorský přístup při propagaci her a spoustu dalších lidí jakbysmet.

Kritici návrhu, kteří tvoří loga srovnatelná graficky tak možná s logy freewarových her, plná britských vlajek (proti duchu her), nápisů London a 2012 v neroztodivnějších fontech s co pokud možno nejmenším početm pixelů si však neuvědomují realitu současného a hlavně budoucího světa a fungování reklamy. Nuže tedy je nutné vyzdvihnout dvě věci, které se návrhářům loga - a vůbec grafiky k hrám podařily. Zaprvé je to modernistický a neotřelý přístup - to video, i logo překonává zažité postupy a tak to diváka zaujme (rozhodně když ne tím tak teda barvičkama :-) ), zadruhé pak právě útočnost a efektivnost takové "reklamy" - ostatní propagace budou náhle vypadat šedě a nenápadně, navíc aféry typu "fuj to se nám nelíbí", nebo "devět s deseti epileptiků nedoporučuje" rozhodně přilákají k hrám ještě více lidí... sponzoři více vydělají a kapitalistický kolotoč se vesele točí, takže všichni jsou nakonec spokojení. A tak to má také fungovat.

Proto tedy musím říci, že s celou grafickou stránkou her jsem nejen spokojen, ale i mile překvapen. Je to takové hezké, malé a nenápadné okénko do světa, jak bude vypadat za pět let... po stránce toho jak lidi upoutat tedy určitě. Epileptikům se ten "barvoskok" do bazénu má odstranit, takže nespokojenost by taky mohla zmizet. Modernizmu zdar!

Logo her je fair use a bylo zkopírováno z en.wikipedia článku o hrách. Informace o souboru, včetně licence najdete zde

To je ta polská svoboda

Všichni věříme, a to snad bez výjimek, že Evropa je místem, kde zajišťuje mnoho zákonů, práv a nařízení lidem svobodu. Máme ústavu, Evropskou unii, zákonodárství atp. Některé věci však, které jsem viděl u našich severních sousedů, mě však vedou k přesvědčení, že tomu tak není všude. A důvod? Šíření nenávisti. Různé homofobní organizace, ať už MW (Všepolská mládež), či LPR (liga polských rodin) varují Evropu i Poláky před nebezpečím, které šíří homosexualita, potraty a vůbec liberalismus. Veřejnost tomu nadšeně kvituje.

Ptáme se jaké nebezpečí se tu vlastně šíří? No, ptát se můžeme, jasné odpovědi se ale nedočkáme. Řekněme, že polští katolíci žijí především na venkově, který se od časů 19. století příliš nezměnil - hlavní slovo má farář, který je považován za moudrého a chytrého muže. Důležitá je také ještě přeci práce na poli a na statku. Ale tím to končí. Tito lidé chodí do kostela, považují svojí víru za směr a smysl svého života. Zpravodajství, to je přeci Radio Maryja. A ostatní jsou pak snadno úchylové, kteří chtějí ohrožit naší vlast a domovinu. Ať už nebezpeční levičáci, co by tu rádi zavedli komunismus, nebo liberálové, kteří by nejradši církev demontovali a nahradili satanskou zlovůlí kohokoliv.

Ultrapravicové strany rády poukazují na fakt, že dochází k násilí ve školách a k úpadku národního uvědomnění. A mají možná pravdu. Nicméně - je to vývoj. V roce 1920 byli všichni hrdí Češi, Poláci, Maďaři. Ale dnes je doba jiná; situace se změnila a politici to musí reflektovat. Návrat dob dávno minulých již možný není. A jestli se bude pomocí nástrojů shora vynucovat, tak je přirozené, že veřejnosti se to líbit za nějakou dobu přestane. Koneckonců, je také zajimavé, že předvolební preference SLD opět rostou. Je sice pravda, že opozičním stranám rostou téměř vždy, ale v této souvislosti mi to příjde velmi zajímavé.

Je potom jasné, že ulrapravicové strany získávají podporu veřejnosti rychle a ve volbách vítězí. A tak se také stalo poté, co prohráli po četných skandálech volby levicové strany. LPR, PiS a SO se rychle vyhouply do čela a s velkým mandátem od veřejnosti začali uskutečňovat na středoevropské poměry velmi konzervativní reformy. Trochu mi to připomíná Írán, tam nosí studentky taky školní uniformy (s hidžábem), homosexualita je dokonce trestná a velkým centrem vší kultury je Mekka. Zlé (liberální) západní vlivy jsou filtrovány. Zemi se sice hospodářsky nejvíce nedaří a je v zahraničí nenáviděna, ale konzervativci dostali co mají.

V Evropě jsou přeci státy, kde má římskokatolická církev velký vliv (Španělsko, Itálie). No nestává se tam ale, aby takhle tvrdá opatření procházela. Možná to bude ale vyspělejší politickou kulturou a menší zkušeností s velkými politickými skandály (tyto problémy SLD právě vynesly na vrchol současnou vládu). Inu, možné je dnes vše. Jen aby z toho lidé ale neměli zlé sny. Myslím, že mnoho polských homosexuálů je kvůli tomu, že jsou trestáni za to, za co nemůžou, právem má.

Možná tyto moje výpady proti některým věcem, které mi na Polsku jako takovém příjdou nepochopitelné, jsou způsobeny tak velkou rozdílností mentalit obou národů, které lze jen těžko porozumět. Jestli ale polští liberálové chtějí dávat svým voličům Česko za vzor, tak je to jenom dobře a mělo by tak být. Země, kde nedochází k dramatickým rozporům v oblastech náboženství (nikdo neomezuje věřící a věřící nejsou omezováni) a přesvědčení (žádné demonstrace pro a proti potratům s tisíci lidí jako v Polsku jsem tu neviděl) přeci jako vzor sloužit musí.

Wikimódní vlny

Wikimódními vlnami rozumím to, čeho si wikipedisté všímají tak týden a pak na to - do doby než jim to zase někdo připomene - zapomenou. Ať už jsou to blogy (s velkou slávou se založilo několik blogů před několika měsíci/týdny, včetně tohoto), nebo nejlepší články (nejprve nominace Metra v Moskvě a Surtsey přivedla velký úspěch, živé diskuze s mnohými lidmi, další nominace článků Robert Henlein a Sarajevo však do jisté míry zkomírají), či řešení některých problémů (Dějiny Španělska) a v neposlední řadě ještě wikiprojekty spolu s portály - kolik mrtvých jich na Wikipedii je?

Je to věc, která mě docela mrzí a tak trochu ji nechápu. Nechci kritizovat nikoho, pouze začínám být skeptický nad současným stavem věcí - vždy jsem věřil tomu, že hurá-akcím se všichni zásadně vyhybají a byl to omyl. Chápu, že když lidé dělají ve svém volném čase, tak to něco znamená a lze od toho něco očekávat, avšak OznámeníRC či Portál Wikipedie přece všichni sledujeme. Sám jsem také udělal nějaké akce, co vyšuměly (doprava podle let, rozsáhlá tvroba geografických článků podle zemí), ale rozhodně z toho radost nemám a alespoň se snažím - když to jde - s tím do jisté míry něco dělat.

III. prezident České republiky

Jak všichni moc dobře víme, roku 2008 vyprší prezidentský mandát Václavu Klausovi. V souvislosti s tím se začalo na české politické scéně s přetahováním, kdo bude v této funkci po něm. Můžeme sledovat aktivitu mnohých táborů; na straně jedné ODS, která se snaží prosadit svého čestného předsedu - byť sama, však s mnoha hlasy. Druhou stranou je anti-Klaus tábor, který tvoří rudozelený blok SZ-ČSSD-KSČM.

Podíváme-li se na tento boj blíže, zjišťujeme zajímavé postřehy. Prezident, který zcela vyniká v ekonomických znalostech, se zabývá poslední dobou ekologií, (ač pravda, v oboru vzdělán odborně není). Je přirozené, že ekologicky naladěným a zkušeným lidem z toho vstávají vlasy hrůzou - jedná se hlavně o Stranu Zelených, ekologické to budovatele na české politické scéně. Další odpůrci pana prezidenta se rekrutují z řad levice, které samozřejmě vadí Klaus z principu (pravicové pojetí ekonomiky i státu); jejich argumenty mi rozhodně nijak pádné nepříjdou (čím to asi bude?). Paradoxní je, že právě levicová KSČM v roce 2003 umožnila zvolení Václava Klause na Hrad, čímž překvapila a zhatila plány druhé levicové straně, ČSSD. Časy se však změnily - pryč je věk antikomunismu sociální demokracie, nyní se tabu z 90. let bourají a nastupuje levice nová; nová je však pouze obalově, vnitřek zůstává stále stejný, ba dokonce zde lze pozorovat nárůst marxistických prvků v projevech některých politiků.

Nicméně fakt je ten, že spojení zelených a levicových stran (mimochodem známé ze zbytku Evropy) je relativně silné a rozhodně může cestu Václavu Klausovi k druhému fuknčnímu období velmi ztížit. Můžeme krásně vyvrátit ona slova Martina Bursíka o tom, že Klaus hraje hlavně na sebe; kdyby tomu bylo opravdu tak, asi by se snažil zlepšit si image u středových stran, když u levicových již předem ví, že možné to není. Ono se tak trochu ví, že předseda SZ Václava Klause opravdu rád nemá a není divu - představte si, že se zabýváte nějakým tématem, studujete jej a rozebíráte do hloubky. Poté se objeví člověk, byť s velkým přehledem ve všech oblastech, ale se specializací v sféře zcela jiné a začně vaši práci kritizovat. Je přirozené, že to dost provokuje. Dle mého názoru by se prezident měl tento rok zaměřit spíše na ekonomické vztahy ve společnosti; spojit státotvornost a úlohu hlavy státu se svými velmi dobrými (byť v politickém spektru přísně vyhraněnými) hospodářskými znalostmi.

Samozřejmě však otázka KDO bude novou hlavou státu zůstává stále ještě otevřená. Já osobně si myslím, že by tímto člověkem neměl být Václav Klaus. Svoji práci odvedl dobře; byly samozřejmě i chyby, ty se však připouštějí, neboť jsme všichni lidé. Je ale čas na změnu. Měla by přijít osobnost nová - není důležité, jestli je ten člověk proevropský, proekologický a tedy i prudce konformní, ale jestli je nadstranický, dokáže pracovat jako dobrý reprezentant státu v zahraničí a hlavně být autoritou celé české společnosti, jako to dokázali například Václav Havel nebo Tomáš Garrigue Masaryk. U Václava Havla se to podařilo díky jeho silné nadstranickosti a skutečnosti, že byl jistým bojovníkem proti nedemokratickému režimu, u TGM díky faktu, že za jeho vlády ze z ČSR stal prosperující demokratický stát (byť to nebyla taková idylka a demokracie také nebyla pro všechny) mezi totalitními režimy založenými na zlu a nenávisti.

Prezident by měl být člověkem vysokých morálních hodnot. Avšak ne populisticky-morálních, jaké běžně vidíme u pravicových konzervativních politiků (typickou ukázkou budiž polská ultrakonzervativní katolická vláda). Morální hodnoty musí jít ruku v ruce s tím, co je pro společnost dobré a hlavně - ve vývoji ji posouvá dále. A to je především svoboda, odpovědnost, tolerance, rozvážnost i pochopení.

Koho bych tedy rád viděl na hradě a představoval si vhodného kandidáta na prezidentský úřad na dalších pět let? Rozhodně je absurdní téma, jestli by to měl být muž nebo žena; pozitivní diskriminace je také diskriminace, spoléhající pouze na to, že většina se neozve a nechá si to líbit. Abych uvedl konkrétní osobnosti, mám na mysli například Petra Pitharta, Cyrila Svobodu či Karla Schwarzenberga. Myslím, že tito lidé dost zkušeností s politkou a reprezentací mají (Karel Schwarzenberg tedy pravda ne, avšak když si vzpomenu na to, že i Václav Havel vstoupil do politiky s mírnou nadsázkou řečeno přes noc, tak to nepovažuji za problém) . Ať už ale vyhraje kdokoliv, doufejme, že to nebude ani Václav Klaus, ani případný kandidát sociální demokracie (na jejich nominaci jsem mimochodem také velmi zvědavý). To se však bude v současném systému, kde vedoucí úlohu mají dva buldozery, vládnoucí pod heslem účel světí prostředky, velmi těžké.

Reformy

Tak, zase se nám bude reformovat. Ono se vůbec dají dělat reformy kdečeho. A nejlepší je, když reformujete něco, co ani není vaše. To mám nejraději. To se pak dělají reformy vesele.
"Dáme těm dole vyšší porodné, uděláme si pastelkovné, rozdáme jim plnou náručí na všeljakých dávkách! Těm nejhlasitějším ucpeme ústa ruličkou peněz a oni nás za to budou volit! A že to teče ze státních peněz? To nám přece může bejt volný. Kdyby bylo nejhůř, tak my se dycky za vosm kaček najíme."

Dívám se takhle při práci na zpravodajství a koutkem oka pozoruji nějaké interview. Najednou mě něco zarazilo, chce se mi smát. Přelomový názor makroekonomického odborníka: vláda by prý měla škrtat na straně výdajů! Směšné... Tady je někdo idealista. Kolikrát to tu už bylo? Na tohle nepotřebujeme odborníka s několika tituly, to ví přece i malé dítě, které, dostane-li kapesné, tak s ním musí nějak vyjít. Ne se rozčilovat u rodičů, že mají malé platy a že mu to na těch deset lízátek denně nestačí!
Promiňte, existuje u nás jedna výjimka. Schválně jestli uhodnete, koho myslím: v práci většinou spí, kafčo nekoupí za víc než sedm kaček, vždycky si seženou nějakou vypečenou funkcičku a žijí pravděpodobně na jiné planetě, kde existují zcela jiné přírodní zákony, včetně těch ekonomických.

Musím se Vám s něčím svěřit: v poslední době mám nutkavý pocit, že jsem se z ničeho nic ocitl v Kocourkově. A nejsem v tom určitě sám. Jooo... kdyby tady tak byli dokonalí politici, kteří splní, co slíbí. Pak by se nám tu asi žilo jako v ráji. Nebyli bychom zadluženi až na půdu, veřejné instituce by fungovaly, skandály by se nekonaly, ach... to by byl život. To by mě i přestalo bavit dívat se na televizi! Vždyť by se ve zprávách hovořilo pouze o tom, jak poslanci schválili to, co slíbili občanům před volbami v plné míře, nic polovičatého, jak politik, který byl obviněn z korupce, dobrovolně okamžitě odstoupil z funkce, třebaže dočasně, aby se mohl hájit a netahal do bahna ještě své kolegy! Do stran a do funkcí by se pak dostali také jen lidé, kteří by souhlasili s politickým kodexem cti. V takové zemi by pak člověk přišel na úřad a úředníci by ho obsloužili s úsměvem a za chvíli, neboť by si uvědomovali, že občan je vlastně jejich zaměstnavatelem... Šmarjá, měl bych se probudit, takhle romanticky snít za dne!

Ale nejlepším paradoxem je politika naší největší opoziční strany, mimochodem levicové, což je také paradox. Tato strana se zaměřuje na nižší vrstvy, její voliči mají většinou základní nebo střední vzdělání. Od toho se odvíjí také způsob vyjadřování jejích špiček:
"Naházíme na ně hnoje, co se tam vejde! Všem pěkně barvitě vylíčíme, jak blbě to dělaj a pak řeknem, že my bychom to určitě udělali líp!"
Paradoxní je, že ale nepodají žádný skutečně konstruktivní návrh! Nemají totiž proč - jejich voliči totiž chtějí přesně tohle slyšet! Nechtějí přemýšlet, to by bolelo. Lepší je dostávat dávky a zakrnět, neumět se postarat sám o sebe, přesunout odpovědnost na někoho jiného. Jako za komunismu. Vždyť to je pokřivené smýšlení, neschopné života. Čímž se dostáváme k tomu, proč má tato strana tolik voličů - zůstávají totiž vždy v nižší vrstvě, jednoduše protože si je tam strana vydržuje a jim to tak vyhovuje. Nebo si to snad ani neuvědomují.

Když pak příjde tak pěkná zpráva, že koaliční vláda se nám rozhodla přes to všechno reformovat příjmy a to ještě tak, že se nám fakticky zvýší odvody na daních... člověk se pak neubrání pocitu bezmoci, když ani ti, o kterých si myslí, že přinesou ekonomický růst a podporu podnikání, neplní svoje sliby, třebaže jsou v těžké vyjednávací pozici. Ale co my, kteří jsme v těžké životní pozici? Pomůžou nám? A jak? Tím, že zvýší daně? Neřekl bych. Reforma veřejných financí by se měla vést z druhého konce. Reformou sociální politiky a podporou malého a středního podnikání, které v této zemi bylo tradičně tahounem ekonomiky. Ale to bych asi chtěl moc. Bohužel, tady člověk ztratí veškeré naděje i iluze. Snad ale jednou příjdou skutečně čestní lidé a naše vlast se přestane topit v tom, v čem se topí dnes.

Vztahy na Wikipedii – mezi správci a nesprávci, je možná změna k lepšímu?

Wikipedie, projekt otevřené encyklopedie, se potýká s nesváry uvnitř komunity. Tyto problémy se nevyhly ani české variantě tohoto ambiciózního díla a stále přibývá více a více nespokojených uživatelů, kteří tento nový svět informací všem otevřeným zklamal. Tyto zhrzené entity jsou pro ostatní různou měrou pozorovatelní. Někteří ze sebe dělají mučedníky, druzí útočníky, jiní si prostě řeknou: „Ať s tím jdou k šípku, když mě tu nechtějí, já se vnucovat nebudu.“ O těch prvních dvou je však slyšet nejvíce. Vyjadřují se nepřehlédnutelným způsobem tak, aby sdělili všem svůj „revoluční“ názor, bez kterého by zajisté nebyl další rozvoj komunity možný. Tedy alespoň podle nich. Těch třetích si naopak málokdo všimne, ačkoli by z nich mohli být jednou skvělí editoři. Myslím si, že současný stav je nevyhovující. Otázkou zůstává, zda je zde možnost nápravy.

Wikipedisté mají především za úkol podílet se na vzniku a vylepšování článků, které mají tvořit nový druh celosvětové encyklopedie, podobenství Komenského pansofie, v dnešní společnosti již technicky uskutečnitelné. Naneštěstí se k tomu vyvinuly další pomůcky, které mají usnadňovat editorům jejich práci. Někteří lidé se však zabývají nadměrně právě těmito berličkami a samotná tvorba pak potlačena je odsunuta na vedlejší kolej, čímž se mění původní účel těchto nástrojů a místo toho, aby pomáhaly vytváření nových článků, přidávání zajímavých informací nebo třeba získávání vhodných multimediálních materiálů (například svobodné zvuky, obrázky, videa), tak jsou zneužívány ke stahování dalších a dalších editorů od jejich produktivní práce, a to ať už k sáhodlouhým diskusím bez závěrů nebo různým vyeskalovaným sporům, které se pak řeší Žádostí o komentář, arbitrážemi a následnými tresty, které sice nikdo nemá rád, ale chod projektu by bez nich jednoduše nebyl možný a dobro projektu samotného je nadřazeno „právu“ jednotlivce na jeho editaci. Myslím si ale, že to všechno by nebylo nutné, s tím se mnou určitě můžete souhlasit. Řešení ale spočívá v časném řešení příčin, jenž odhalím dále.

Aby mezi tím vším byla zaručena ochrana svobodné spolupráce editorů, jenž nevyhledávají spory a přicházejí k nám skutečně proto, aby tvořili encyklopedii, ohromeni tak skvělou myšlenkou svobodných informací, je potřeba zajistit jim klidné prostředí. Toto mají za úkol správci, kteří jsou voleni demokraticky v hlasování, ve kterém mají právo se vyslovit ti uživatelé, kteří již nějakou dobu na našem projektu plodně spolupracují a kteří skutečně chtějí pomoci jeho dalšímu rozvoji. Po zvolení správce, do té doby obyčejného uživatele, který již jistý přínos a dobrou vůli prokázal, získává tento člověk nové, pro něj dosud neznámé pravomoci. Ty všechny však mají, a vždy měly, pouze jediný účel, jímž je ochrana projektu a jeho základních cílů.

Musíme však jedním dechem připustit, že i správci, ač by měli být přirozenou autoritou projektu, jsou pouze lidé, a tak mohou nejen chybovat, ale v horším případě být i sami na škodu. Proto, stejně jako v demokracii se nemůžeme spoléhat pouze na soudce, existují v našem světě určité přirozené normy, jenž nazýváme pravidla. Jejich přijímací proces se v průběhu času měnil, stejně jako ony, ale jejich cíl zůstává stále stejný – udržet plynulý chod projektu. Pravidla, to je druhý pilíř složitého systému, kterým Wikipedie bezpochyby je.

I tak ale mnozí nerespektují ani správce, ani pravidla. Co potom? Nemůžeme je přeci nechat, aby pustošili naše společné dílo, vždyť jsme do něj vložili každý kousek sebe a chtěli jsme tím pomoci ostatním lidem, ne sledovat, jak nám tuto naši snahu někdo boří. Někdy ale skutečně není jasné, kdo nese jako vinu na potížích, a když se pak již spor táhne dlouhou dobu a není vyřešen ani za pomoci Žádosti o komentář, ani institucí mediátora, nastupuje arbitrážní proces. Je to poslední instance, krajní řešení, obvykle zaměstnávající více jak pět lidí, kteří by určitě dokázali využít svůj čas jinak a efektivněji. V současné době jsou na české verzi projektu arbitráže velmi bolestivým a dlouho se táhnoucím tématem. Řeší se v nich ve valné většině případů osobní spory, které byly zbytečně obaleny mnohdy i vykonstruovanými problémy, z nichž se nakonec stávají skandály a které, řešíce je spousta lidí, škodí projektu i jeho komunitě čím dál víc.

Jenže tu máte vždy dva a více pohledů a rozhodněte, který je ten správný! Někdy ani jeden z nich. Hledání pravdy pak může být víc než obtížné. To, že považuji osobní spory za nízké a nehodné mojí osoby, to mi snad nemůže nikdo mít za zlé. Máme je tu však a musíme je nějakým způsobem řešit. Od prehistorie projektu zde byly spory mezi správci a nesprávci. Jedni chtějí to a druzí ono. Ze subjektivního pohledu obou je jejich postoj správný. Ovšem co ten objektivní? Jsme schopni se na věci dívat s nadhledem, nebo ne a nedohlédneme dál než na špičku svého nosu? Já říkám, neptejte se, jestli je to správné pro vás, ptejte se, jestli je to správné pro projekt! Na něm přeci spolupracujete a chcete, aby „prosperoval.“ Slýchávám připomínky „On mi udělal tohle a tohle!“ nebo „To je přeci můj článek/nápad/cokoli, tohle tam nechci!“ Správci mají větší pravomoci a často jsou za jejich užívání kritizováni, ačkoliv s nimi spor v jádru ani nesouvisí. Modlou posledních měsíců se stalo úsloví „zneužití práv správce.“ To zní sice moc hezky, skoro jak vystřižené z Blesku, ale budu muset opakovat křesťanské rčení „kdo jsi bez viny, první hoď kamenem.“ Jestli k něčemu takovému skutečně došlo by se mělo řešit s chladnou hlavou, nezaujatým a zdravým rozumem.

Já si však myslím, že i samotná strana sporu by se měla snažit chápat problém objektivně, uklidnit vášně a zeptat se sama sebe: „Porušil závažným způsobem pravidlo? Škodí to projektu? Mohl to myslet dobře?“ Je to opravdu nutné, brodit se takovým bahnem neduhů naší společnosti, nebo se dokážeme bavit na úrovni i přesto, že jsme lidé různých povah, z rozličných prostředí a s pestrými názory? Jsme lidé nebo zvířata? My se prostě musíme umět domluvit, nenechat se manipulovat, umět říci slušně, ale pevně „ne,“ ale přitom se také snažit dohodnout. A samozřejmě: projevit dobrou vůli.

Jsme pouze lidé. Nejsme ale pouhou kapkou v moři, žádnou bezvýznamnou věcí. Jsme součástí této společnosti. Můžeme se chovat jako správně se otáčející ozubené kolečko, nebo jako palice. Jako tupý, ničící a primitivní nástroj. Ničení, štvaní, spory. To může být pro někoho krutou radostí, avšak vždy jen krátkodobou a ostatním škodící. Skutečná radost, ta vychází z tvoření – když něco krásného dokážete udělat vlastní pílí, je to jeden z těch neopakovatelných pocitů bytí, jenž jsou člověku dopřány. Abychom se však na něj mohli celou svou existencí alespoň na malý okamžik upnout, musíme nejprve odstranit překážky, které nám brání v roztáhnutí křídel a rozletu naší duše: Musíme se předně osvobodit od bahna, ve kterém vězí naše nohy a váže nás s přízemností. Musíme zamezit dalším nesmyslným sporům. Pro nás i pro budoucnost. Sami u sebe začít a ostatním pomáhat s takovým chováním, které bude posouvat naše životy i cíl našeho snažení kupředu, aby byla jednou pravda i kvalitní informace dostupné všem bez rozdílů. Otázka z nadpisu tedy má odpověď, nastínil jsem vám k ní cestu, na její konec ale už musí dojít každý sám.

Nová cesta? Zatím spíš slepá ulička

Dnes jsem si přečetl část článku Dějiny Španělska a musím říct, že takhle asi Wikipedie nebude nikdy vypadat, minimálně ne v blízké době. Lidé totiž na tak rozsáhlé články nemají ani znalosti a nemají ani chuť se do nich pouštět... možnosti jejich vzniku jsou v podstatě dvě: buďto se budou překládat z jiného jazyka nebo je napíší odborníci (nebo alespoň někdo, jehož koníčkem je daná oblast). Jenže překladatelů a odborníků, kteří by chtěli psát rozsáhlé články máme velmi málo.
Drtivá většina lidí napíše odstavec a je ráda.

Z toho důvodu nevidím moc růžově budoucnost Citizendia. Když odstraní drtivou většinu přispěvatelů, tak to bude pro něj další nevýhodou. Vývoj internetu je v podstatě evoluce. Kdo je dravější a přizpůsobivější, ten uspěje. Wikipedie si za krátkou dobu získala skutečně dobré postavení, díky své myšlence a díky otevřenosti doslova všem. Ale i Wikipedie se vyvíjí a přizpůsobuje. Kdyby to nedělala, možná by neuspěla. Časem se budou určitě podnikat kroky směrem k efektivitě a odbornosti (například kontrolováním článků a jejich uzamčení na stavu, potvrzeném odborníkem). Na to je ale v současnosti brzo, takové změny musí přijít postupným vývojem. Projekt Citizendium se podle mě tyto snahy snaží uspěchat vlastní cestou, ale ztroskotá, stejně jako Nupedia, na kterou ve skutečnosti navazuje. Protože odborníků bude vždycky méně než dobrovolníků, na kterých Wikipedie staví.

Vzhůru k nové společnosti

Při prohlížení internetu (a nejen Wikipedie) jsem narazil na esej http://www.citizendium.org/essay.html . Je sice mírně postarší, avšak to nevadí - já ji viděl teprve nyní (já vím že jste to všichni už četli). Je to o vzniku nové wiki encyklopedie Citizendum. Ta samozřejmě v dnešních dnech už existuje a má za cca. 2 měsíce své existence asi 1 100 článků.

Její autoři se snaží v této eseji eliminovat nedostatky Wikipedie (politika projektu Citizendum byla evidentně navržena právě směrem k větší encyklopedičnosti a zamezení obvyklých problémů na Wikipedii), avšak tyto změny spíše vyznívají - tedy alespoň pro mne - stylem zrušit, nařídit, naplánovat, rozdělit, panovat, překonat plán. S velkou slávou se zde oznamuje takové rušení naprosto základních konceptů z Wikipedie a vůbec wiki encyklopedií známých, až z toho jde hlava kolem. Například anonymní editování je nepřípustné. Informace, které může si kdokoliv umístit na svoje uživatelské stránky, jsou striktně limitovány (žádné nálepky, prohlášení apod). Editace pod přezdívkou je také zapovězena. Úpravy jsou posuzovány a váženy podle odborných znalostí editorů, které oni samozřejmě uvést musejí.

Je to docela hezká myšlenka. Nebudou žádní vandalové v posledních změnách, žádní revolucionáři, žádné problémy ohledně odborníků na metro, kteří editují články o středověkém Španělsku. Absolutní řád a pořádek. Ale zamysleme se nyní na chvíli. Kde je otevřenost? Kde je ta možnost svobody cokoliv upravit a vylepšit? Nu je to jednoduché, byla vyměněna za větší míru bezpečí a jistoty. Otázkou nyní zůstává, jestli budou mít lidé motivaci za takových podmínek přispívat. Samozřejmě, že určití ano - například ti, kteří byli z praxe na Wikipedii rozhořčeni. Ono snaha zavádět systém tam, kde si každý prosazuje něco diametrálně odlišného může u slabších jedinců končit potřebou léčebných prostředků, u méně klidných pak i demonstrativním a velmi okázalým odchodem (no ono se to ostatně stalo už tolikrát; na české - a co teprve na anglické - jazykové verzi Wikipedie) z projektu.

Vraťme se ale ještě zpět k referované stránce. Tvůrce a zakladatel Citizendia - a ostatně i této eseje - Larry Sanger považuje nový projekt jako další stupeň v tvorbě encyklopedie, dalo by se říci i jako nástupce Wikipedie (zde upozorňuji že mě napadla paralela s marxistickou periodizací dějin, byť nejspíše nemístně) . Vzhledem k tomu, že počet editorů je na Wikipedii již takový a jakékoliv změny by byly maximálně kosmetické, radikální - byť i směrem k vyšší kvalitě článků - by samozřejmě nebyly vzhledem k odporu většiny prosazeny. To ostatně ale odpovídá tomu, že tato stagnace je jistým příznakem spokojenosti většiny wikipedistů. Vyvstávají však problémy pro nové Citizendium. Kromě toho, že jeho povědomost mezi veřejností je docela malá je tu další, a to o trochu větší. Citizendium jako projekt je navrženo k eliminaci chyb z Wikipedie, avšak to může fungovat úspěšně jedině v případě, že se dostane (potenciálně) do stejného stavu jako Wikipedie samotná, jinak bude jednoduše řešit jiné nepříjemné záležitosti. To by trvalo léta, ale vyloučit to nelze - ostatně i Wikipedie sama může z pomyslného trůnu internetových encyklopedií ve prospěch Citizenda sestoupit.

Nicméně, během let se může projekt - sám od sebe - a pokud tedy tomu nikdo nebude vládnout tvrdou rukou - změnit tak, že původní koncepce budou tak trochu mimo mísu. A co příjde potom? Tvorba encyklopedického projektu verze 3.0 ? Pokud ano, tak editoři už budou rozhodně velmi otrávení začínat znovu. Já osobně vidím řešení velmi jednoduché - konat takovou politiku, která je prospěšná hlavně pro projekt samotný než pro lid. Pokud má skutečně kvalita jakékoliv encyklopedie růst, je přirozeně nutné zpřísňovat pravidla a zavádět nová, jedno jestli pomalu nebo rychle, ale průběžně. Dodržování starých je samozřejmostí a pokud správci toto evidentně ignorují, měli by o svoje postavení přijít.

Ale my všichni koneckonců ještě uvídíme, jak se situace vyvine. Pokud bude Citizendum opravdu lepší, tak uspěje. Nicméně mnoho esou v rukávu nemá, jeho jedinou výhodou je vyšší věrohodnost než u Wikipedie, protože texty tam nepíše jen tak někdo. Nevýhod je naneštěstí pro nový projekt řada, ale to samozřejmě musejí poznat oni, my už ne.

Názory

Tak tu máme zase nový průzkum názorů publika na to velké theatrum... tedy pardon, chtěl jsem říct věřejnosti na politiku. Tentokráte „důvěry“ obyvatel vládě. Čekal bych docela víc než 34% podporu, ale i to je docela úspěch, když uvážíme jakou mediální masáž provádí levice. Ona statistika se podle mě docela trefila do toho, komu pravicová vláda vyhovuje a komu ne. Ale co skutečně tato vláda přinese, to ukáže až čas.

Mě by jen zajímalo, koho se vlastně ptají... ptali se Vás? Mě ne. Lidé si připadají, že tohle divadlo jde mimo ně, a tak jich hodně sedí doma a raději se o ten cirkus ani nezajímá. Ale ve skutečnosti mají ti nahoře moc nad životy každého z nás velkou - ovlivňují nás zákony, zdaněním, jaké budou veřejné služby, cenu zboží a ve svém důsledku spoustu dalšího.

Musím říct, že se vláda alespoň v porovnání k těm posledním osmi letům trochu zlepšila, ale jak už je to u nás zvykem, těžko asi budeme mít politiky, u kterých je více než o jejich aférách slyšet o jejich činech, které skutečně pomáhají lidem. Řešení vidím v nové generaci. Snad budou mít mladí, slušní odborníci chuť pomoci této zemi. Je veřejným tajemstvím, že jich velká část odchází za hranice. A proč? Protože tam mají prostě lepší uplatnění a možnosti. A proč? Kvůli podmínkám u nás doma. Ty ale musíme změnit. Aby se tu dalo svobodně žít a pracovat.

Když si tohle všechno uvědomíte, řekněte mi, co Vám ještě brání v tom, jít k urnám a vzít na sebe dílek odpovědnosti za naši budoucnost? Volby tu ještě nejsou, ano. Ale čím dříve a čím více lidí si uvědomí, že jedině oni jsou ti, kdo se současným stavem může něco udělat, tím lépe.

To jsem napsal já a tak mi na to nešahejte

Včera večer jsem narazil na diskusi, která se dotýká samé podstaty tvorby článků na Wikipedii.

Wikipedista, který podstatným způsobem rozšířil článek (natolik že více než 1x přesahuje doporučenou délku článku) nesouhlasí s jeho rozdělením na několik menších článků. Protestuje proti způsobu dělení, názvům podčlánků, prostě proti všemu. Problém je, že nesouhlasí prakticky z jakoukoliv změnou.

Možná mělo dělení probíhat citlivěji, ale teto protest je nepochopení myšlenky Wikipedie jakožto takové.

Jedním z principů Wikipedie je předpoklad dobré vůle. Dalším principem je editace s odvahou.

Rozdělení článku není vykrádání článku, tento předpoklad jde proti prvnímu zde uvedenému principu, narážky na kompetentnost provádějících jde proti druhému zde uvedenému principu. Nehledě na to, že druhá strana deklarovala vůli se domluvit a dělení přepracovat.

Nyní je situace v diskusi taková, že autor majority textu požaduje záruky, že článek bude navrácen do původního stavu a nebude dělen. Druhá strana čeká na vyjasnění v diskusi.

Chtělo by se mi napsat, že záruku nedělitelnosti není možné dát už jen z důvodu, že každý wikipedista je autonomní jednotka a pokud vidí, že lze něco vylepšit, sjednotit, zařadit nebo jinak upravit, udělá to. Má na to jednoduše právo. Neumím si představit obecné pravidlo, které by tomu mohlo zabránit.

Někomu se to nemusí líbit, ale to je wiki.

Mr Bush, tear down this wall

Narazil jsem při prohlížení Wikipedie na tento obrázek. Není ani z Jeruzaléma, ani z Berlína (v té době takové barvy fotoaparáty udělat nemohly), ani odkudkoliv odjinud. Nalevo vidíme stát Arizona (USA), napravo stát Sonora (MEX). Město se jmenuje Nogales, a to na obou stranách.

Prochází tudy však ostře střežená hranice mezi USA a Mexikem, jak můžeme ostatně vidět. Paradox je ale ten, že v mexické i americké části města mají většinu hispánci. Přesto však vidíme, že ta americká strana je jaksi čistší a vůbec udržovanější. Čím to? Inu, řekněme, že společnost nalevo funguje - školy, pracoviště i sociální systém (byť ten americký) nevede lidi do bídy. Je to sice super, ale není hezké mít zrovna nejluxusnější vilu ve městě vedle slumu.

Přiznejme si jeden fakt - ta zeď je ošklivá. Rozděluje lidi, nějaké přeshraniční spolupráci rozhodně nepomahá. Spoustu lidí ji nemá rádo a přirovnává jí například k železné oponě. A teď si přiznejme druhý fakt. Nachvilinku tuto zeď odstraňme. Během pár minut přes hranici začnou utíkat stovky Mexičanů, kteří žijí doma pěkně bídně. Fakt je ten, že ono i tak se jim daří hraniční čáru překonávat; to etnické složení americké poloviny Nogales mluví za vše.

Bylo by hezké, kdyby takové zdi na světě nebyly. Jenomže takovou věc si lze jen idealisticky přát a nelze zařídit ze dne na den. Je jednoduché budovat zeď a na druhou stranu ukázat na zemi za ní jako na krajinu draků. Více práce, ale též i větší výsledky, přinese, když se bude pracovat. Američané mají peníze i kapitál, mohli by svým chudším sousedům v mnohém pomoci - rozvojovými programy, spoluprací s vládou státu i federální. Podporou vzdělání i dalších věcí. Rozhodně je výhodnější financovat do sousedů s demokratickým potenciálem, kteří časem mohou být prospěšní (vyšší životní úroveň = více obchodu = více peněz pro všechny), než do zemí, které ještě do stádia demokratické společnosti nedospěly a nacházejí se tak daleko od USA, že ani určitá část Američanů sama neví, kde leží.

Současná politika "zadržování mexičanů" a anglofonizace USA (snaha prosadit angličtinu jako jediný federální úřední jazyk, to sem lze také zařadit) však s koncem republikánské vlády skončí a snad se začně více uvažovat směrem k pozitivní budoucnosti než jen ke konzervativnímu udržování (samozřejmě nevhodného) současného stavu. Hispánců v USA samozřejmě přibývá, čehož si za několik let budou vědomy i samotné politické strany a budou muset otočit - prostě se Spojené státy stanou zemí všech lidí, ne jen majoritní anglofonní skupiny. Možná potom se se všemi nesmysly přestane.

Zobrazený obrázek je původem z Wikimedia Commons, http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:Mexican-American_border_at_Nogales.jpg , je dílem příslušníka US Army a byl uvolněn do public domain