Spěch s informací na Wikipedii připravil editora o zaměstnání

13. června 2008 zemřel americký televizní publicista, dlouholetý moderátor pořadu stanice NBC Meet the Press Tim Russert. Není mi nijak známo, že by za svého života významně zasáhl do běhu Wikipedie. O to víc na ni může zapůsobit paradoxně po své smrti.

Russet zemřel po záchvatu, který ho postihl ve 13:30 přímo v kanceláři. Televizní stanice informaci zveřejnila až po informování jeho rodiny. Na Wikipedii se informace o jeho smrti objevila 13. června v 20:01, ale o devět minut později byla ze stejné IP adresy znovu odstraněna, což bylo vzápětí revertováno. Ve 20:29 už byla informace podložena zdrojem z New York Times a od té doby ponechána (aspoň předpokládám, protože jsem tu přibližně tisícovku(!!) editací provedených v následujících necelých dvou týdnech už dál převážně neprocházel).

Nenápadná záležitost, dohledatelná z historie článku, má ale důležité konsekvence, o kterých se (pokud jsem znovu něco v historii nepřehlédl) v článku na Wikipedii nepíše.

Údaj se totiž do Wikipedie dostal před oficiálním zveřejněním, sotva několik minut po jeho úmrtí. NBC byla šokovaná a začala vyšetřování, které ukázalo, že anonymním editorem je zaměstnanec servisní společnosti NBC, která nese název IBS. Ve stejné firmě pracoval i editor, který informaci zase odstranil, z časových konsekvencí internetoví komentátoři usuzují, že na základě stížnosti NBC, což podle mne není tak úplně jasné.

Podle dostupných informací se ale bezmála zdá (a komentátoři se na tom shodují), že ten první zaměstnanec ani nevěděl, že dělá něco špatného, protože předpokládal, že dává na internet veřejnou informaci. Přesto byl propuštěn, možná jen proto, aby si IBS zachovala tvář před NBC a tím i její přízeň. Šlo totiž spíš (jak píše třeba Liz Wolgemuthová z US News) hlavně o věc loajality.

O události informují například britský Telegraph. V New York Times se Noam Cohen pozastavuje nad tím, že NBC záměrně zadržovala informaci, než ji zveřejnila.

Wikipedie se (viz NYT) stala v této události důležitým zdrojem informací ve chvíli, kdy mnoho novinářů mělo zprávu o Russertově nevolnosti, ale nikoli o jeho aktuálním stavu.

Mathew Ingram z torontského Globe and Mail se na vlastním blogu ptá: "Byl čin osoby, která změnila stránku na Wikipedii, žurnalistikou, nebo vyzrazením privilegované informace? Podle mne to druhé, ale společnost chce jasně udržet NBC jako svého klienta." ("Was the person who changed the Wikipedia page committing an act of journalism, or divulging privileged information? I’d vote for the latter, but clearly the company wants to keep NBC as a client.") A publicista Mike Masnick mu na Techdirt odpovídá: "To bývala mnohem jednodušší otázka, když novináři byli novináři a privilegované informace byly privilegované informace. Ale hranice obou věcí se poměrně rozmazaly, a tak to povede jen k dalším otázkám, než se společnost dohodne na odpovědi." ("This used to be a much simpler question when journalists were journalists -- and privileged information was privileged information. But the boundaries of both things have become quite blurred these days, and that's only going to result in more questions being raised before society agrees on the answers.")

Na jednu stranu by to pro Wikipedii mohla být pozoruhodné informační vítězství nad ostatními médii (čistě formální připomínka zní, že ještě lépe se to mělo objevit na Wikinews, které jsou určené pro zprávy, na Wikipedii by se taková informace měla přece jen objevit až jako podložený údaj), pokud by mělo být takové usilování o rychlost jejím cílem - o čemž nejsem přesvědčen.

Mimochodem - o tom píše i autor Noam Cohen v New York Times ("V případě Wikipedie je to právě to, k čemu site nemá sloužit. Jedním z principů situ je Žádný vlastní výzkum - každý fakt se musí objevit v nějakém zdroji s reputací, než je ho možné zopakovat." ("In the case of Wikipedia, this is emphatically not what the site was meant to do. One of the principles of the site is No Original Research — every fact must have appeared somewhere reputable before it can be repeated.")

Na druhou stranu taková událost ukazuje, že editování Wikipedie může být i záležitostí svým způsobem nebezpečnou...

Zdroj fotografie: Flickr - via Wikimedia Commons (autor hyku)

Po vyhlášení nezávislého Kosova nastal na Wikipedii zmatek

Obyvatelé Kosova nadšeně vyhlásili nezávislost svého malého státečku, který je velký asi jako Středočeský kraj. Srbové, kteří přišli o část území, z toho samozřejmě nadšení nebyli a dali to najevo jak oficiálně (neuznání, protest proti misi EU), tak neoficiálně (útok na americkou ambasádu, tisíce lidí v ulicích). V Prištině a jiných městech zato oslavy dosáhly vrcholu. Nová země se prohlásila za multietnickou a sekulární republiku, kde má být místo pro všechny.

Samozřejmě, že aktivní editoři české Wikipedie okamžitě zpozorovali významnou změnu, a ujali se její rychlé aplikace. A tak jsme mohli být svědky toho, jak jedna formulace střídá v úvodu článku o Kosovu druhou, a vzhledem k tomu že srbské deníky nám mnoho informací neposkytly, dost lidí dlouho nevědělo, co vlastně do článku dát a čeho se chytit, aby byly informace aktuální.

Rozbroje se vedly hlavně o místa, která byla nejvíce vidět, tj. úvodní část článku, barevný infobox (státní místo regionálního už v naší stati naštěstí nějaký čas byl), ale razantní přepracování, kdy by byly nahrazeny termíny odkazující na faktický statut oblasti jako na jednu ze dvou srbských pokrajin, se nekonalo. A ono je to možná dobře, protože jinak by všichni skončili v ještě horší revertační válce. Takže jsme si mohli přečíst o jednostranně vyhlášené republice, autonomním území, vyhlášeném státu atp.

Státní symboly, které jsou v každém článku o nějaké konkrétní zemi vždy dobře vidět v pravé části informativní tabulky, se staly rovněž předmětem sporů. Kosovští představitelé okamžitě po vyhlášení republiky zveřejnili symboly, které sice na Wikipedii byly, ale na internetu by je člověk těžko dohledal. Naopak se začaly objevovat různé jiné koncepce státní vlajky - modrá s hvězdami kolem vyobrazení kosovského území, albánská vlajka s černým nápisem Kosovo a další; spory byly nakonec utnuty nahrazením obrázku za šedou vlajku z otazníkem, neboť zdroj pro všechny předtím zmíněné zástavy, jak již bylo uvedeno, nebyl nalezen.

Jak tomu bylo na jiných Wikipediích nevím, to jsem nesledoval, ale nejspíše byla situace velmi podobná. Možná až s vyjímkou albánské wiki, kde Kosova byla v kategorii "Shtete" (a neříkejte že to nejsou státy ;-) již delší dobu. Ale to se dá pochopit - vždyť dnes je pro všechny Albánce, ať žijí v Kosovu nebo Albánii samotné, opravdu velký a významný den.

Čemu se Wikizprávy nevěnují

Mladičký projekt Wikizprávy (anglicky Wikinews), který je v české verzi rozvíjen od konce prosince 2007, stojí před mnohými úkoly. Přestože se nám daří jej obstojně rozvíjet, tj. přibývají nové články a objevují se i různé iniciativy, jako třeba Ozvěny ze světa, stále spoustu věcí není.

Ukázkou toho, čemu jsme se nechtěli zpočátku věnovat, je volba prezidenta České republiky. Samozřejmě, je o ní i tady na blogu starší článek (mimochodem tento přilákal na blog docela dost čtenářů podle statistik). Fakt je ale ten, že projekt zatím nemá dostatečný potenciál na to, aby bylo možné takové téma úspěšně zpracovat. Tím jsem se tak trochu uklidnil už na začátku volby a hledal jiná témata pro projekt pro nadcházející dny.

Nakonec se však ukázal docela zajímavý paradox. Celá volba se nám zvrtla v ostudu a ve frašku, která byla způsobená tím, že nejdříve nám situaci zablokovala ODS (způsob volby) a potom ČSSD (těsně před koncem). A navíc to dorazil i způsob volby - veřejná. Jak říkal ministr Bursík - bude to super trapné. A bylo. Doufám že poučen z tohoto navrhne či rozjedná volbu přímou, aby tak sobě i zbytku parlamentu zachránil něco z té důstojnosti.

Nakonec Wikizprávy tak přecijen udělaly dobře, že se této události nevěnovaly, a nešířily kopce negativních zpráv, které akorát všechny otráví. Věnujme se raději příznivějším věcem, venku je pěkně, svítí tam slunce a není třeba si kazit den. Za pár týdnů začne jaro.

A máme tu druhého kandidáta

Jak již bylo očekáváno mnohými, Jan Švejnar skutečně na prezidenta kandidovat bude. A to i přesto, že ODS tuhle snahu moc slibně nevidí (například senátor Kubera prohlásil, že je pravděpodobnější, že bude zvolen europoslancem za Albánii).

Don't download this song

Stahování hudby, filmů nebo softwaru se stalo poslední dobou opět kontroverzním tématem. Policejní síly provedly zátah na jeden z DC hubů a nyní se vyslýchá asi 1700 lidí. Šetření potvrdilo to, co se už dávno ví - že se jedná o zaměstnance firem, státní správy (tedy ne jen o studenty IT - síťová guru neznající hranic a zákonů). Filmový průmysl bude rozhodně spokojen, neboť zase o pár méně šťastných lidí více příjde do kina, hudební se může těšit na o něco trochu plnější obchody s CD/DVD.

Náš právní řád však nerespektuje praktický rozměr celé skutečnosti. Máme v podstatě před sebou dvě cesty. Buď zatkneme všechny uživatele počítačů (protože nikdo u nás nebude mít stoprocentně legální software, to vzhledem k provázanosti všeho prostě možné není), nebo se použije metoda sovětského ražení - budou vybrány jisté singulární případy pro odstrašení veřejnosti. To mi příjde více reálné, ale že by to zastavilo současný stav si nemyslím. Pirátů určitě ubude, ti hlavní (kteří vytvářejí největší "objem" pirátství) se ale těžko nechají zastrašit. I kdyby se podařilo filmovým/hudebním/softwarovým společnostem snížit tímto své ztráty, eliminovat je nemohou. Stále existuje mnoho serverů v tichém oceánu, v pralesech a v různých zemích kde jsou právní normy ohledně ochrany softwaru vlastně nulové. Stahovat odkud může kdokoliv.

Zastrašování může ale vést i jiným směrem. Lidé přejdou na svobodné operační systémy (linuxové distribuce). Začnou se rozlížet po jiných hudebních umělcích, a nebudou se soustředit jen na ty, které vidí v televizi a mají velkou reklamu. Objeví nové filmy. Nové styly, vše půjde dále. A velkým firmám skutečně klesnou tržby, tentokrát ale ne už tím způsobem, který by se dal zvrátit. Když jsem byl na konferenci linuxAlt (viz post níže) bylo tam na plakátu jedno heslo Mahátmy Ghándího, zakladatele indického státu: First they ignore you, then they laugh at you, then they fight you, then you win. Tohle současný stav vystihuje svým způsobem vskutku zajímavě. Přibývají nám stále brutálnější varování - kdo viděl druhou sérii IT Crowd tak ví, jak to za pár let může na normálním filmovém DVD vypadat :-). A nebo se budou dávat větší upozornění na obaly, něco jako u cigaret. Mohlo by to vypadat třeba takhle:

Osoba, která nedovoleně přehraje, propůjčí, upraví, zfalšuje, úmyslně zničí, úmyslně poškodí či jakkoli pozmění tento dokument může být pokutována až do výše 100 000 dolarů či uvězněna až na dobu pěti let anebo obojí.

Licenční politika se v poslední době - například na serveru YouTube - stále zpřísňuje. Časy, kdy člověk mohl po zadání spojení "Star Trek" shlédnout polovinu první série ENT nebo dobré díly z TNG jsou zdá se pryč. Podobně je to i s jinými pořady, tvrdě se potírá také i Family Guy a další známé seriály, jejihž tvůrci nesouhlasili s volným uveřejněním. A tak to dopadá tak, že obě strany spolu vedou "uploadovací válku". Video se objeví, po čtyřech hodinách je smazáno... a následně ho někdo nahraje znovu a zase znovu,admini YouTube na jednu stranu jen mažou a mažou a na druhou sledují, jak se právní hrozby na jejich firmu neustále množí. Vskutku pěkné.

Nejde však jen o televizní seriály, u kterých lze pochopit, že někomu patří, a že vlastník prostě svolení k jejich uveřejnění nedal. Často se ale potírají věci vskutku banální. Nedávno jsem v jednom časopise viděl hodně zajímavý článek. Jeden z mnoha uživatelů YouTube nahrál video svého tancujícího syna. Ale že v pozadí hrála hudba zpěváka Prince (která mimochodem opravdu nebyla předmětem videa), to již nevěděl že je prostě problém. Jednalo o porušení práv a správci to proto smazali. Uživatel byl poučen a nově si bude dávat pozor, co má v záběru a co mu hraje na videu. Ještě že se neozvali designéři aut, to bychom už nikdy nic nevyfotili. Zatím stačí, že zakázali Atomium a noční Eiffelovku. I když co není může být. V dobách Rakousko-Uherska bývaly v hospodách cedule, že vésti politické rozhovory se přísně zapovídá.

III. prezident České republiky

Jak všichni moc dobře víme, roku 2008 vyprší prezidentský mandát Václavu Klausovi. V souvislosti s tím se začalo na české politické scéně s přetahováním, kdo bude v této funkci po něm. Můžeme sledovat aktivitu mnohých táborů; na straně jedné ODS, která se snaží prosadit svého čestného předsedu - byť sama, však s mnoha hlasy. Druhou stranou je anti-Klaus tábor, který tvoří rudozelený blok SZ-ČSSD-KSČM.

Podíváme-li se na tento boj blíže, zjišťujeme zajímavé postřehy. Prezident, který zcela vyniká v ekonomických znalostech, se zabývá poslední dobou ekologií, (ač pravda, v oboru vzdělán odborně není). Je přirozené, že ekologicky naladěným a zkušeným lidem z toho vstávají vlasy hrůzou - jedná se hlavně o Stranu Zelených, ekologické to budovatele na české politické scéně. Další odpůrci pana prezidenta se rekrutují z řad levice, které samozřejmě vadí Klaus z principu (pravicové pojetí ekonomiky i státu); jejich argumenty mi rozhodně nijak pádné nepříjdou (čím to asi bude?). Paradoxní je, že právě levicová KSČM v roce 2003 umožnila zvolení Václava Klause na Hrad, čímž překvapila a zhatila plány druhé levicové straně, ČSSD. Časy se však změnily - pryč je věk antikomunismu sociální demokracie, nyní se tabu z 90. let bourají a nastupuje levice nová; nová je však pouze obalově, vnitřek zůstává stále stejný, ba dokonce zde lze pozorovat nárůst marxistických prvků v projevech některých politiků.

Nicméně fakt je ten, že spojení zelených a levicových stran (mimochodem známé ze zbytku Evropy) je relativně silné a rozhodně může cestu Václavu Klausovi k druhému fuknčnímu období velmi ztížit. Můžeme krásně vyvrátit ona slova Martina Bursíka o tom, že Klaus hraje hlavně na sebe; kdyby tomu bylo opravdu tak, asi by se snažil zlepšit si image u středových stran, když u levicových již předem ví, že možné to není. Ono se tak trochu ví, že předseda SZ Václava Klause opravdu rád nemá a není divu - představte si, že se zabýváte nějakým tématem, studujete jej a rozebíráte do hloubky. Poté se objeví člověk, byť s velkým přehledem ve všech oblastech, ale se specializací v sféře zcela jiné a začně vaši práci kritizovat. Je přirozené, že to dost provokuje. Dle mého názoru by se prezident měl tento rok zaměřit spíše na ekonomické vztahy ve společnosti; spojit státotvornost a úlohu hlavy státu se svými velmi dobrými (byť v politickém spektru přísně vyhraněnými) hospodářskými znalostmi.

Samozřejmě však otázka KDO bude novou hlavou státu zůstává stále ještě otevřená. Já osobně si myslím, že by tímto člověkem neměl být Václav Klaus. Svoji práci odvedl dobře; byly samozřejmě i chyby, ty se však připouštějí, neboť jsme všichni lidé. Je ale čas na změnu. Měla by přijít osobnost nová - není důležité, jestli je ten člověk proevropský, proekologický a tedy i prudce konformní, ale jestli je nadstranický, dokáže pracovat jako dobrý reprezentant státu v zahraničí a hlavně být autoritou celé české společnosti, jako to dokázali například Václav Havel nebo Tomáš Garrigue Masaryk. U Václava Havla se to podařilo díky jeho silné nadstranickosti a skutečnosti, že byl jistým bojovníkem proti nedemokratickému režimu, u TGM díky faktu, že za jeho vlády ze z ČSR stal prosperující demokratický stát (byť to nebyla taková idylka a demokracie také nebyla pro všechny) mezi totalitními režimy založenými na zlu a nenávisti.

Prezident by měl být člověkem vysokých morálních hodnot. Avšak ne populisticky-morálních, jaké běžně vidíme u pravicových konzervativních politiků (typickou ukázkou budiž polská ultrakonzervativní katolická vláda). Morální hodnoty musí jít ruku v ruce s tím, co je pro společnost dobré a hlavně - ve vývoji ji posouvá dále. A to je především svoboda, odpovědnost, tolerance, rozvážnost i pochopení.

Koho bych tedy rád viděl na hradě a představoval si vhodného kandidáta na prezidentský úřad na dalších pět let? Rozhodně je absurdní téma, jestli by to měl být muž nebo žena; pozitivní diskriminace je také diskriminace, spoléhající pouze na to, že většina se neozve a nechá si to líbit. Abych uvedl konkrétní osobnosti, mám na mysli například Petra Pitharta, Cyrila Svobodu či Karla Schwarzenberga. Myslím, že tito lidé dost zkušeností s politkou a reprezentací mají (Karel Schwarzenberg tedy pravda ne, avšak když si vzpomenu na to, že i Václav Havel vstoupil do politiky s mírnou nadsázkou řečeno přes noc, tak to nepovažuji za problém) . Ať už ale vyhraje kdokoliv, doufejme, že to nebude ani Václav Klaus, ani případný kandidát sociální demokracie (na jejich nominaci jsem mimochodem také velmi zvědavý). To se však bude v současném systému, kde vedoucí úlohu mají dva buldozery, vládnoucí pod heslem účel světí prostředky, velmi těžké.

Reformy

Tak, zase se nám bude reformovat. Ono se vůbec dají dělat reformy kdečeho. A nejlepší je, když reformujete něco, co ani není vaše. To mám nejraději. To se pak dělají reformy vesele.
"Dáme těm dole vyšší porodné, uděláme si pastelkovné, rozdáme jim plnou náručí na všeljakých dávkách! Těm nejhlasitějším ucpeme ústa ruličkou peněz a oni nás za to budou volit! A že to teče ze státních peněz? To nám přece může bejt volný. Kdyby bylo nejhůř, tak my se dycky za vosm kaček najíme."

Dívám se takhle při práci na zpravodajství a koutkem oka pozoruji nějaké interview. Najednou mě něco zarazilo, chce se mi smát. Přelomový názor makroekonomického odborníka: vláda by prý měla škrtat na straně výdajů! Směšné... Tady je někdo idealista. Kolikrát to tu už bylo? Na tohle nepotřebujeme odborníka s několika tituly, to ví přece i malé dítě, které, dostane-li kapesné, tak s ním musí nějak vyjít. Ne se rozčilovat u rodičů, že mají malé platy a že mu to na těch deset lízátek denně nestačí!
Promiňte, existuje u nás jedna výjimka. Schválně jestli uhodnete, koho myslím: v práci většinou spí, kafčo nekoupí za víc než sedm kaček, vždycky si seženou nějakou vypečenou funkcičku a žijí pravděpodobně na jiné planetě, kde existují zcela jiné přírodní zákony, včetně těch ekonomických.

Musím se Vám s něčím svěřit: v poslední době mám nutkavý pocit, že jsem se z ničeho nic ocitl v Kocourkově. A nejsem v tom určitě sám. Jooo... kdyby tady tak byli dokonalí politici, kteří splní, co slíbí. Pak by se nám tu asi žilo jako v ráji. Nebyli bychom zadluženi až na půdu, veřejné instituce by fungovaly, skandály by se nekonaly, ach... to by byl život. To by mě i přestalo bavit dívat se na televizi! Vždyť by se ve zprávách hovořilo pouze o tom, jak poslanci schválili to, co slíbili občanům před volbami v plné míře, nic polovičatého, jak politik, který byl obviněn z korupce, dobrovolně okamžitě odstoupil z funkce, třebaže dočasně, aby se mohl hájit a netahal do bahna ještě své kolegy! Do stran a do funkcí by se pak dostali také jen lidé, kteří by souhlasili s politickým kodexem cti. V takové zemi by pak člověk přišel na úřad a úředníci by ho obsloužili s úsměvem a za chvíli, neboť by si uvědomovali, že občan je vlastně jejich zaměstnavatelem... Šmarjá, měl bych se probudit, takhle romanticky snít za dne!

Ale nejlepším paradoxem je politika naší největší opoziční strany, mimochodem levicové, což je také paradox. Tato strana se zaměřuje na nižší vrstvy, její voliči mají většinou základní nebo střední vzdělání. Od toho se odvíjí také způsob vyjadřování jejích špiček:
"Naházíme na ně hnoje, co se tam vejde! Všem pěkně barvitě vylíčíme, jak blbě to dělaj a pak řeknem, že my bychom to určitě udělali líp!"
Paradoxní je, že ale nepodají žádný skutečně konstruktivní návrh! Nemají totiž proč - jejich voliči totiž chtějí přesně tohle slyšet! Nechtějí přemýšlet, to by bolelo. Lepší je dostávat dávky a zakrnět, neumět se postarat sám o sebe, přesunout odpovědnost na někoho jiného. Jako za komunismu. Vždyť to je pokřivené smýšlení, neschopné života. Čímž se dostáváme k tomu, proč má tato strana tolik voličů - zůstávají totiž vždy v nižší vrstvě, jednoduše protože si je tam strana vydržuje a jim to tak vyhovuje. Nebo si to snad ani neuvědomují.

Když pak příjde tak pěkná zpráva, že koaliční vláda se nám rozhodla přes to všechno reformovat příjmy a to ještě tak, že se nám fakticky zvýší odvody na daních... člověk se pak neubrání pocitu bezmoci, když ani ti, o kterých si myslí, že přinesou ekonomický růst a podporu podnikání, neplní svoje sliby, třebaže jsou v těžké vyjednávací pozici. Ale co my, kteří jsme v těžké životní pozici? Pomůžou nám? A jak? Tím, že zvýší daně? Neřekl bych. Reforma veřejných financí by se měla vést z druhého konce. Reformou sociální politiky a podporou malého a středního podnikání, které v této zemi bylo tradičně tahounem ekonomiky. Ale to bych asi chtěl moc. Bohužel, tady člověk ztratí veškeré naděje i iluze. Snad ale jednou příjdou skutečně čestní lidé a naše vlast se přestane topit v tom, v čem se topí dnes.

Názory

Tak tu máme zase nový průzkum názorů publika na to velké theatrum... tedy pardon, chtěl jsem říct věřejnosti na politiku. Tentokráte „důvěry“ obyvatel vládě. Čekal bych docela víc než 34% podporu, ale i to je docela úspěch, když uvážíme jakou mediální masáž provádí levice. Ona statistika se podle mě docela trefila do toho, komu pravicová vláda vyhovuje a komu ne. Ale co skutečně tato vláda přinese, to ukáže až čas.

Mě by jen zajímalo, koho se vlastně ptají... ptali se Vás? Mě ne. Lidé si připadají, že tohle divadlo jde mimo ně, a tak jich hodně sedí doma a raději se o ten cirkus ani nezajímá. Ale ve skutečnosti mají ti nahoře moc nad životy každého z nás velkou - ovlivňují nás zákony, zdaněním, jaké budou veřejné služby, cenu zboží a ve svém důsledku spoustu dalšího.

Musím říct, že se vláda alespoň v porovnání k těm posledním osmi letům trochu zlepšila, ale jak už je to u nás zvykem, těžko asi budeme mít politiky, u kterých je více než o jejich aférách slyšet o jejich činech, které skutečně pomáhají lidem. Řešení vidím v nové generaci. Snad budou mít mladí, slušní odborníci chuť pomoci této zemi. Je veřejným tajemstvím, že jich velká část odchází za hranice. A proč? Protože tam mají prostě lepší uplatnění a možnosti. A proč? Kvůli podmínkám u nás doma. Ty ale musíme změnit. Aby se tu dalo svobodně žít a pracovat.

Když si tohle všechno uvědomíte, řekněte mi, co Vám ještě brání v tom, jít k urnám a vzít na sebe dílek odpovědnosti za naši budoucnost? Volby tu ještě nejsou, ano. Ale čím dříve a čím více lidí si uvědomí, že jedině oni jsou ti, kdo se současným stavem může něco udělat, tím lépe.