Don't download this song

Stahování hudby, filmů nebo softwaru se stalo poslední dobou opět kontroverzním tématem. Policejní síly provedly zátah na jeden z DC hubů a nyní se vyslýchá asi 1700 lidí. Šetření potvrdilo to, co se už dávno ví - že se jedná o zaměstnance firem, státní správy (tedy ne jen o studenty IT - síťová guru neznající hranic a zákonů). Filmový průmysl bude rozhodně spokojen, neboť zase o pár méně šťastných lidí více příjde do kina, hudební se může těšit na o něco trochu plnější obchody s CD/DVD.

Náš právní řád však nerespektuje praktický rozměr celé skutečnosti. Máme v podstatě před sebou dvě cesty. Buď zatkneme všechny uživatele počítačů (protože nikdo u nás nebude mít stoprocentně legální software, to vzhledem k provázanosti všeho prostě možné není), nebo se použije metoda sovětského ražení - budou vybrány jisté singulární případy pro odstrašení veřejnosti. To mi příjde více reálné, ale že by to zastavilo současný stav si nemyslím. Pirátů určitě ubude, ti hlavní (kteří vytvářejí největší "objem" pirátství) se ale těžko nechají zastrašit. I kdyby se podařilo filmovým/hudebním/softwarovým společnostem snížit tímto své ztráty, eliminovat je nemohou. Stále existuje mnoho serverů v tichém oceánu, v pralesech a v různých zemích kde jsou právní normy ohledně ochrany softwaru vlastně nulové. Stahovat odkud může kdokoliv.

Zastrašování může ale vést i jiným směrem. Lidé přejdou na svobodné operační systémy (linuxové distribuce). Začnou se rozlížet po jiných hudebních umělcích, a nebudou se soustředit jen na ty, které vidí v televizi a mají velkou reklamu. Objeví nové filmy. Nové styly, vše půjde dále. A velkým firmám skutečně klesnou tržby, tentokrát ale ne už tím způsobem, který by se dal zvrátit. Když jsem byl na konferenci linuxAlt (viz post níže) bylo tam na plakátu jedno heslo Mahátmy Ghándího, zakladatele indického státu: First they ignore you, then they laugh at you, then they fight you, then you win. Tohle současný stav vystihuje svým způsobem vskutku zajímavě. Přibývají nám stále brutálnější varování - kdo viděl druhou sérii IT Crowd tak ví, jak to za pár let může na normálním filmovém DVD vypadat :-). A nebo se budou dávat větší upozornění na obaly, něco jako u cigaret. Mohlo by to vypadat třeba takhle:

Osoba, která nedovoleně přehraje, propůjčí, upraví, zfalšuje, úmyslně zničí, úmyslně poškodí či jakkoli pozmění tento dokument může být pokutována až do výše 100 000 dolarů či uvězněna až na dobu pěti let anebo obojí.

Licenční politika se v poslední době - například na serveru YouTube - stále zpřísňuje. Časy, kdy člověk mohl po zadání spojení "Star Trek" shlédnout polovinu první série ENT nebo dobré díly z TNG jsou zdá se pryč. Podobně je to i s jinými pořady, tvrdě se potírá také i Family Guy a další známé seriály, jejihž tvůrci nesouhlasili s volným uveřejněním. A tak to dopadá tak, že obě strany spolu vedou "uploadovací válku". Video se objeví, po čtyřech hodinách je smazáno... a následně ho někdo nahraje znovu a zase znovu,admini YouTube na jednu stranu jen mažou a mažou a na druhou sledují, jak se právní hrozby na jejich firmu neustále množí. Vskutku pěkné.

Nejde však jen o televizní seriály, u kterých lze pochopit, že někomu patří, a že vlastník prostě svolení k jejich uveřejnění nedal. Často se ale potírají věci vskutku banální. Nedávno jsem v jednom časopise viděl hodně zajímavý článek. Jeden z mnoha uživatelů YouTube nahrál video svého tancujícího syna. Ale že v pozadí hrála hudba zpěváka Prince (která mimochodem opravdu nebyla předmětem videa), to již nevěděl že je prostě problém. Jednalo o porušení práv a správci to proto smazali. Uživatel byl poučen a nově si bude dávat pozor, co má v záběru a co mu hraje na videu. Ještě že se neozvali designéři aut, to bychom už nikdy nic nevyfotili. Zatím stačí, že zakázali Atomium a noční Eiffelovku. I když co není může být. V dobách Rakousko-Uherska bývaly v hospodách cedule, že vésti politické rozhovory se přísně zapovídá.

Politik Kills

Zatímco Petr K posluchá trance stále a stále (a já mu to vymlouvat rozhodně nebudu), dostalo se mi do rukou nové album Manu Chaa, La Radiolina. Čekal jsem to s nadějemi, jelikož už jaksi delší dobu nic nevyšlo a Sibérie m'était contéee nebylo to, co jsem čekal (tak trochu depresívní, rychle se to oposlouchá). Vím sice už, že Manu Chao má svůj oblíbený způsob jednu melodii použít u třeba čtyřech singlů a občas obměnit jazyk, avšak...

... avšak zde to již postrádalo to, co by člověk čekal.... mírné reggae ladění, zajímavé, nové a veselé melodie. To vše tam samozřejmě naleznete, ale ne již v takovém množství, jak by bylo vhodné. Přestože některé věci jsou opravdu melodicky krásné (A Cosa, El Kitapena), melodie z Rainin in Paradize se opakuje dost často a vzhledem k tomu, že jsme si to všichni přes léto naposlouchali, to docela otravuje. Představte si, že v upoutávce na film uvidíte skvělou scénu a do filmu samotného vám jí nasamplují 4x za sebou! Věci jako Mama Cuchara si tak člověk poslechne jenom jednou, dvakrát. Prostě smůla.

Další věci, a to už kritizováno bylo, je typický způsob protestu Manu Chaa. Proti politikům, proti Americe, proti Bushovi. O tom je song Politik Kills. Skutečností, se kterou musím s kritiky souhlasit je fakt, že tyto formy protestu začínají být jaksi "vetché" a na nic. Pokud by o nějaký obsah šlo, rozvíjelo by se to do konkrétních věcí. Jako třeba u Bono Voxe. I když na druhou stranu je pravda ta, že velkému množství fanoušků protestovat neustále vyhovuje :-) A ono vlastně proč ne. Vždyť máme demokracii.

Ale i tak přesto je nové CD v mnoha ohledech dobré a pokud máte tenhle styl rádi, tak mnohými věcmi zklamáni nebudete. Jestli je to ale dobré celé, to se říct asi nedá. Já bych třeba uvítal větší jazykovou pestrost, o melodické nemluvě.