úterý 2. října 2007

Upadající kultura internetu? Ne, jen pár naivů navíc

Už jsem o tom jednou trochu psal, ale možná by bylo vhodné si to dnes ještě jednou připomenout: s vývojem internetu a jeho rozšiřováním směrem od technicky vzdělané části populace směrem k laikům se projevuje kontinuálně jeden problém: lidé si myslí, bůhví jak není internet anonymní, a tak kopírují nelegálně software, multimedia, urážejí kdekoho a píší blogy o čem se jim zachce (bez ohledu na to, koho všeho urazí). Problém je, že internet je anonymní jen do jisté míry.

Když Vás budou chtít najít orgány činné v rámci trestního řízení (nebo někdo jiný s potřebnými znalostmi), je dost pravděpodobné, že Vás taky najdou (když se budou trochu snažit). To si dost lidí neuvědomí, když si stahuje ještě nevydanou knížku, film, hudbu, píší o někom/něčem apod. Prostě mezi veřejností panuje názor typu „ostatním to taky prochází, tak proč by nemělo mně?“ Lidé si pak myslí, že jsou zcela v bezpečí a přijde jim to tak normální, že si dovolí to, co by si ve svém skutečném životě nedovolili, v jejich „kyberexistenci“ se nad tím však dvakrát nerozmýšlí.

Mnoho lidí si myslí, že internet „neví“, kdo jsou. To je však omyl, ve skutečnosti Váš počítač odesílá do internetu dost informací, které Vaši identitu dokáží prozradit. Je toho víc a nerad bych zabíhal do technických podrobností. Teoreticky by se to dalo všechno ošetřit a získat dokonalou anonymitu, ale vyžadovalo by to dost úsilí, specializované programy apod. Běžného uživatele to rozhodně netrápí. Nezřídka potkáte i uživatele internetu, který se netrápí se zabezpečením vůbec - otevírá podivně vyhlížející maily, nemá zapnutý firewall (protože mu rušil jeho oblíbenou hru), antivirový program není potřeba.

Ruku v ruce s výše uvedeným dochází k tomu, že se na internetu cítí uživatelé tak bezpečně, že (sice zdánlivě anonymně) prozrazují kdejaké osobní informace. K tomu ostatně probíhaly snad i nějaké informační kampaně pro mládež. Podle mě by bylo ale mnohem účinnější (a logičtější, potažmo méně nákladnější) konečně zavést pořádnou výuku informatiky už na základních školách, kde se Vás mj. také snaží naučit trochu slušnému chování (ač u dosti velké části populace tato schopnost v současnosti značně pokulhává).
Člověk by se měl na internetu chovat tak, jako v běžném životě, protože stejně jako na ulici, zodpovídáte za své činy i v kyberprostoru.

3 komentáře:

Aktron řekl(a)...

Svatá pravda. Jak výuka informatiky vypadá na středních školách? "Multi-kill", "Double-kill", "Counter-terrorist win" ... to asi o zabezpečení moc neřekne. Ale dostali by šanci. A naučili by se odpovědnosti. Buď ty věci vědět budou a bude to fajn, nebo prostě příjdou o peníze na účtu, protože si dají všude jedno heslo o čtyřech znacích.

Petr Kopač řekl(a)...

ad heslo: ...které je "fuck", nedávno bylo jmenováno i v nějakém žebříčku nejčastěji zadávaných (chybných) hesel - a umístilo se dosti vysoko. Jinak souhlas s celým komentářem, pěkně řečeno.

Dezidor řekl(a)...

Fenomén blogů a různých osobních stránek má holt i své temné stránky. Nějaké nedávání, urážení a porušování autorských je jen jednou částí toho, podstatnější je svým způsobem skutečnost, že je internet zaplaven výlevy na intelektuální úrovni tlachání traktoristů u piva.

Na druhou stranu je to pořád lepší, než kdyby byla na netu jako zdroje informací pouze média jako Rudé Právo (=Novinky.cz), Lidovky, iHeute a aktualne.cz, která si dělají svojí politiku, vybírají jim pohodlné autory a informace atd. Množství neuvěřitelně tendenčních i faktograficky chybných článků je na těchto webech neuvěřitelně vysoké a to si tyto skutečnosti uvědomuji jen u oblastí, kterým rozumím, či jsem se s nima naprostou náhodou v životě setkal. Nejlepší je pak, když někdo s takovým blábolem příjde na Wikipedii a tvrdí, že "věrohodný zdroj to napsal". Ostatně v současných online zdrojích není kvalitativního rozdílu mezi elektronickou mutací celostátního deníku, nezávislým webem a zavedeným blogem. Všechny bez výjimky jsou POV (což samo o sobě nemusí být špatně, ale je třeba si to uvědomit) a všechny můžou ve stejné míře obsahovat kvalitní materiál i totální nesmysle.

O hodinách informatiky bych si nědělal žádné iluze, i kdyby to měli v náplni své činnosti. Už vidím, jak se ráno někdo někdo učí matematiku, pak zeměpis, chemii, zásady slušnosti na netu, angličtinu a pak tělocvik. Teď nenarážím na pojmenování předmětů či na ty nové rámcové vzdělávací programy, které nabourávají klasickou výuku strukturovanou do předmětů podle vědního členění, ale na skutečnost, že to bude stejně většině lidé úplně putna jako ta kvadratická rovnice. Výchova v takových věcem by měla být navíc spíš věcí rodiny, ale to je na samostatnou diskusi.