pondělí 9. dubna 2007

Wikimódní vlny

Wikimódními vlnami rozumím to, čeho si wikipedisté všímají tak týden a pak na to - do doby než jim to zase někdo připomene - zapomenou. Ať už jsou to blogy (s velkou slávou se založilo několik blogů před několika měsíci/týdny, včetně tohoto), nebo nejlepší články (nejprve nominace Metra v Moskvě a Surtsey přivedla velký úspěch, živé diskuze s mnohými lidmi, další nominace článků Robert Henlein a Sarajevo však do jisté míry zkomírají), či řešení některých problémů (Dějiny Španělska) a v neposlední řadě ještě wikiprojekty spolu s portály - kolik mrtvých jich na Wikipedii je?

Je to věc, která mě docela mrzí a tak trochu ji nechápu. Nechci kritizovat nikoho, pouze začínám být skeptický nad současným stavem věcí - vždy jsem věřil tomu, že hurá-akcím se všichni zásadně vyhybají a byl to omyl. Chápu, že když lidé dělají ve svém volném čase, tak to něco znamená a lze od toho něco očekávat, avšak OznámeníRC či Portál Wikipedie přece všichni sledujeme. Sám jsem také udělal nějaké akce, co vyšuměly (doprava podle let, rozsáhlá tvroba geografických článků podle zemí), ale rozhodně z toho radost nemám a alespoň se snažím - když to jde - s tím do jisté míry něco dělat.

středa 4. dubna 2007

III. prezident České republiky

Jak všichni moc dobře víme, roku 2008 vyprší prezidentský mandát Václavu Klausovi. V souvislosti s tím se začalo na české politické scéně s přetahováním, kdo bude v této funkci po něm. Můžeme sledovat aktivitu mnohých táborů; na straně jedné ODS, která se snaží prosadit svého čestného předsedu - byť sama, však s mnoha hlasy. Druhou stranou je anti-Klaus tábor, který tvoří rudozelený blok SZ-ČSSD-KSČM.

Podíváme-li se na tento boj blíže, zjišťujeme zajímavé postřehy. Prezident, který zcela vyniká v ekonomických znalostech, se zabývá poslední dobou ekologií, (ač pravda, v oboru vzdělán odborně není). Je přirozené, že ekologicky naladěným a zkušeným lidem z toho vstávají vlasy hrůzou - jedná se hlavně o Stranu Zelených, ekologické to budovatele na české politické scéně. Další odpůrci pana prezidenta se rekrutují z řad levice, které samozřejmě vadí Klaus z principu (pravicové pojetí ekonomiky i státu); jejich argumenty mi rozhodně nijak pádné nepříjdou (čím to asi bude?). Paradoxní je, že právě levicová KSČM v roce 2003 umožnila zvolení Václava Klause na Hrad, čímž překvapila a zhatila plány druhé levicové straně, ČSSD. Časy se však změnily - pryč je věk antikomunismu sociální demokracie, nyní se tabu z 90. let bourají a nastupuje levice nová; nová je však pouze obalově, vnitřek zůstává stále stejný, ba dokonce zde lze pozorovat nárůst marxistických prvků v projevech některých politiků.

Nicméně fakt je ten, že spojení zelených a levicových stran (mimochodem známé ze zbytku Evropy) je relativně silné a rozhodně může cestu Václavu Klausovi k druhému fuknčnímu období velmi ztížit. Můžeme krásně vyvrátit ona slova Martina Bursíka o tom, že Klaus hraje hlavně na sebe; kdyby tomu bylo opravdu tak, asi by se snažil zlepšit si image u středových stran, když u levicových již předem ví, že možné to není. Ono se tak trochu ví, že předseda SZ Václava Klause opravdu rád nemá a není divu - představte si, že se zabýváte nějakým tématem, studujete jej a rozebíráte do hloubky. Poté se objeví člověk, byť s velkým přehledem ve všech oblastech, ale se specializací v sféře zcela jiné a začně vaši práci kritizovat. Je přirozené, že to dost provokuje. Dle mého názoru by se prezident měl tento rok zaměřit spíše na ekonomické vztahy ve společnosti; spojit státotvornost a úlohu hlavy státu se svými velmi dobrými (byť v politickém spektru přísně vyhraněnými) hospodářskými znalostmi.

Samozřejmě však otázka KDO bude novou hlavou státu zůstává stále ještě otevřená. Já osobně si myslím, že by tímto člověkem neměl být Václav Klaus. Svoji práci odvedl dobře; byly samozřejmě i chyby, ty se však připouštějí, neboť jsme všichni lidé. Je ale čas na změnu. Měla by přijít osobnost nová - není důležité, jestli je ten člověk proevropský, proekologický a tedy i prudce konformní, ale jestli je nadstranický, dokáže pracovat jako dobrý reprezentant státu v zahraničí a hlavně být autoritou celé české společnosti, jako to dokázali například Václav Havel nebo Tomáš Garrigue Masaryk. U Václava Havla se to podařilo díky jeho silné nadstranickosti a skutečnosti, že byl jistým bojovníkem proti nedemokratickému režimu, u TGM díky faktu, že za jeho vlády ze z ČSR stal prosperující demokratický stát (byť to nebyla taková idylka a demokracie také nebyla pro všechny) mezi totalitními režimy založenými na zlu a nenávisti.

Prezident by měl být člověkem vysokých morálních hodnot. Avšak ne populisticky-morálních, jaké běžně vidíme u pravicových konzervativních politiků (typickou ukázkou budiž polská ultrakonzervativní katolická vláda). Morální hodnoty musí jít ruku v ruce s tím, co je pro společnost dobré a hlavně - ve vývoji ji posouvá dále. A to je především svoboda, odpovědnost, tolerance, rozvážnost i pochopení.

Koho bych tedy rád viděl na hradě a představoval si vhodného kandidáta na prezidentský úřad na dalších pět let? Rozhodně je absurdní téma, jestli by to měl být muž nebo žena; pozitivní diskriminace je také diskriminace, spoléhající pouze na to, že většina se neozve a nechá si to líbit. Abych uvedl konkrétní osobnosti, mám na mysli například Petra Pitharta, Cyrila Svobodu či Karla Schwarzenberga. Myslím, že tito lidé dost zkušeností s politkou a reprezentací mají (Karel Schwarzenberg tedy pravda ne, avšak když si vzpomenu na to, že i Václav Havel vstoupil do politiky s mírnou nadsázkou řečeno přes noc, tak to nepovažuji za problém) . Ať už ale vyhraje kdokoliv, doufejme, že to nebude ani Václav Klaus, ani případný kandidát sociální demokracie (na jejich nominaci jsem mimochodem také velmi zvědavý). To se však bude v současném systému, kde vedoucí úlohu mají dva buldozery, vládnoucí pod heslem účel světí prostředky, velmi těžké.

Reformy

Tak, zase se nám bude reformovat. Ono se vůbec dají dělat reformy kdečeho. A nejlepší je, když reformujete něco, co ani není vaše. To mám nejraději. To se pak dělají reformy vesele.
"Dáme těm dole vyšší porodné, uděláme si pastelkovné, rozdáme jim plnou náručí na všeljakých dávkách! Těm nejhlasitějším ucpeme ústa ruličkou peněz a oni nás za to budou volit! A že to teče ze státních peněz? To nám přece může bejt volný. Kdyby bylo nejhůř, tak my se dycky za vosm kaček najíme."

Dívám se takhle při práci na zpravodajství a koutkem oka pozoruji nějaké interview. Najednou mě něco zarazilo, chce se mi smát. Přelomový názor makroekonomického odborníka: vláda by prý měla škrtat na straně výdajů! Směšné... Tady je někdo idealista. Kolikrát to tu už bylo? Na tohle nepotřebujeme odborníka s několika tituly, to ví přece i malé dítě, které, dostane-li kapesné, tak s ním musí nějak vyjít. Ne se rozčilovat u rodičů, že mají malé platy a že mu to na těch deset lízátek denně nestačí!
Promiňte, existuje u nás jedna výjimka. Schválně jestli uhodnete, koho myslím: v práci většinou spí, kafčo nekoupí za víc než sedm kaček, vždycky si seženou nějakou vypečenou funkcičku a žijí pravděpodobně na jiné planetě, kde existují zcela jiné přírodní zákony, včetně těch ekonomických.

Musím se Vám s něčím svěřit: v poslední době mám nutkavý pocit, že jsem se z ničeho nic ocitl v Kocourkově. A nejsem v tom určitě sám. Jooo... kdyby tady tak byli dokonalí politici, kteří splní, co slíbí. Pak by se nám tu asi žilo jako v ráji. Nebyli bychom zadluženi až na půdu, veřejné instituce by fungovaly, skandály by se nekonaly, ach... to by byl život. To by mě i přestalo bavit dívat se na televizi! Vždyť by se ve zprávách hovořilo pouze o tom, jak poslanci schválili to, co slíbili občanům před volbami v plné míře, nic polovičatého, jak politik, který byl obviněn z korupce, dobrovolně okamžitě odstoupil z funkce, třebaže dočasně, aby se mohl hájit a netahal do bahna ještě své kolegy! Do stran a do funkcí by se pak dostali také jen lidé, kteří by souhlasili s politickým kodexem cti. V takové zemi by pak člověk přišel na úřad a úředníci by ho obsloužili s úsměvem a za chvíli, neboť by si uvědomovali, že občan je vlastně jejich zaměstnavatelem... Šmarjá, měl bych se probudit, takhle romanticky snít za dne!

Ale nejlepším paradoxem je politika naší největší opoziční strany, mimochodem levicové, což je také paradox. Tato strana se zaměřuje na nižší vrstvy, její voliči mají většinou základní nebo střední vzdělání. Od toho se odvíjí také způsob vyjadřování jejích špiček:
"Naházíme na ně hnoje, co se tam vejde! Všem pěkně barvitě vylíčíme, jak blbě to dělaj a pak řeknem, že my bychom to určitě udělali líp!"
Paradoxní je, že ale nepodají žádný skutečně konstruktivní návrh! Nemají totiž proč - jejich voliči totiž chtějí přesně tohle slyšet! Nechtějí přemýšlet, to by bolelo. Lepší je dostávat dávky a zakrnět, neumět se postarat sám o sebe, přesunout odpovědnost na někoho jiného. Jako za komunismu. Vždyť to je pokřivené smýšlení, neschopné života. Čímž se dostáváme k tomu, proč má tato strana tolik voličů - zůstávají totiž vždy v nižší vrstvě, jednoduše protože si je tam strana vydržuje a jim to tak vyhovuje. Nebo si to snad ani neuvědomují.

Když pak příjde tak pěkná zpráva, že koaliční vláda se nám rozhodla přes to všechno reformovat příjmy a to ještě tak, že se nám fakticky zvýší odvody na daních... člověk se pak neubrání pocitu bezmoci, když ani ti, o kterých si myslí, že přinesou ekonomický růst a podporu podnikání, neplní svoje sliby, třebaže jsou v těžké vyjednávací pozici. Ale co my, kteří jsme v těžké životní pozici? Pomůžou nám? A jak? Tím, že zvýší daně? Neřekl bych. Reforma veřejných financí by se měla vést z druhého konce. Reformou sociální politiky a podporou malého a středního podnikání, které v této zemi bylo tradičně tahounem ekonomiky. Ale to bych asi chtěl moc. Bohužel, tady člověk ztratí veškeré naděje i iluze. Snad ale jednou příjdou skutečně čestní lidé a naše vlast se přestane topit v tom, v čem se topí dnes.

pondělí 2. dubna 2007

Vztahy na Wikipedii – mezi správci a nesprávci, je možná změna k lepšímu?

Wikipedie, projekt otevřené encyklopedie, se potýká s nesváry uvnitř komunity. Tyto problémy se nevyhly ani české variantě tohoto ambiciózního díla a stále přibývá více a více nespokojených uživatelů, kteří tento nový svět informací všem otevřeným zklamal. Tyto zhrzené entity jsou pro ostatní různou měrou pozorovatelní. Někteří ze sebe dělají mučedníky, druzí útočníky, jiní si prostě řeknou: „Ať s tím jdou k šípku, když mě tu nechtějí, já se vnucovat nebudu.“ O těch prvních dvou je však slyšet nejvíce. Vyjadřují se nepřehlédnutelným způsobem tak, aby sdělili všem svůj „revoluční“ názor, bez kterého by zajisté nebyl další rozvoj komunity možný. Tedy alespoň podle nich. Těch třetích si naopak málokdo všimne, ačkoli by z nich mohli být jednou skvělí editoři. Myslím si, že současný stav je nevyhovující. Otázkou zůstává, zda je zde možnost nápravy.

Wikipedisté mají především za úkol podílet se na vzniku a vylepšování článků, které mají tvořit nový druh celosvětové encyklopedie, podobenství Komenského pansofie, v dnešní společnosti již technicky uskutečnitelné. Naneštěstí se k tomu vyvinuly další pomůcky, které mají usnadňovat editorům jejich práci. Někteří lidé se však zabývají nadměrně právě těmito berličkami a samotná tvorba pak potlačena je odsunuta na vedlejší kolej, čímž se mění původní účel těchto nástrojů a místo toho, aby pomáhaly vytváření nových článků, přidávání zajímavých informací nebo třeba získávání vhodných multimediálních materiálů (například svobodné zvuky, obrázky, videa), tak jsou zneužívány ke stahování dalších a dalších editorů od jejich produktivní práce, a to ať už k sáhodlouhým diskusím bez závěrů nebo různým vyeskalovaným sporům, které se pak řeší Žádostí o komentář, arbitrážemi a následnými tresty, které sice nikdo nemá rád, ale chod projektu by bez nich jednoduše nebyl možný a dobro projektu samotného je nadřazeno „právu“ jednotlivce na jeho editaci. Myslím si ale, že to všechno by nebylo nutné, s tím se mnou určitě můžete souhlasit. Řešení ale spočívá v časném řešení příčin, jenž odhalím dále.

Aby mezi tím vším byla zaručena ochrana svobodné spolupráce editorů, jenž nevyhledávají spory a přicházejí k nám skutečně proto, aby tvořili encyklopedii, ohromeni tak skvělou myšlenkou svobodných informací, je potřeba zajistit jim klidné prostředí. Toto mají za úkol správci, kteří jsou voleni demokraticky v hlasování, ve kterém mají právo se vyslovit ti uživatelé, kteří již nějakou dobu na našem projektu plodně spolupracují a kteří skutečně chtějí pomoci jeho dalšímu rozvoji. Po zvolení správce, do té doby obyčejného uživatele, který již jistý přínos a dobrou vůli prokázal, získává tento člověk nové, pro něj dosud neznámé pravomoci. Ty všechny však mají, a vždy měly, pouze jediný účel, jímž je ochrana projektu a jeho základních cílů.

Musíme však jedním dechem připustit, že i správci, ač by měli být přirozenou autoritou projektu, jsou pouze lidé, a tak mohou nejen chybovat, ale v horším případě být i sami na škodu. Proto, stejně jako v demokracii se nemůžeme spoléhat pouze na soudce, existují v našem světě určité přirozené normy, jenž nazýváme pravidla. Jejich přijímací proces se v průběhu času měnil, stejně jako ony, ale jejich cíl zůstává stále stejný – udržet plynulý chod projektu. Pravidla, to je druhý pilíř složitého systému, kterým Wikipedie bezpochyby je.

I tak ale mnozí nerespektují ani správce, ani pravidla. Co potom? Nemůžeme je přeci nechat, aby pustošili naše společné dílo, vždyť jsme do něj vložili každý kousek sebe a chtěli jsme tím pomoci ostatním lidem, ne sledovat, jak nám tuto naši snahu někdo boří. Někdy ale skutečně není jasné, kdo nese jako vinu na potížích, a když se pak již spor táhne dlouhou dobu a není vyřešen ani za pomoci Žádosti o komentář, ani institucí mediátora, nastupuje arbitrážní proces. Je to poslední instance, krajní řešení, obvykle zaměstnávající více jak pět lidí, kteří by určitě dokázali využít svůj čas jinak a efektivněji. V současné době jsou na české verzi projektu arbitráže velmi bolestivým a dlouho se táhnoucím tématem. Řeší se v nich ve valné většině případů osobní spory, které byly zbytečně obaleny mnohdy i vykonstruovanými problémy, z nichž se nakonec stávají skandály a které, řešíce je spousta lidí, škodí projektu i jeho komunitě čím dál víc.

Jenže tu máte vždy dva a více pohledů a rozhodněte, který je ten správný! Někdy ani jeden z nich. Hledání pravdy pak může být víc než obtížné. To, že považuji osobní spory za nízké a nehodné mojí osoby, to mi snad nemůže nikdo mít za zlé. Máme je tu však a musíme je nějakým způsobem řešit. Od prehistorie projektu zde byly spory mezi správci a nesprávci. Jedni chtějí to a druzí ono. Ze subjektivního pohledu obou je jejich postoj správný. Ovšem co ten objektivní? Jsme schopni se na věci dívat s nadhledem, nebo ne a nedohlédneme dál než na špičku svého nosu? Já říkám, neptejte se, jestli je to správné pro vás, ptejte se, jestli je to správné pro projekt! Na něm přeci spolupracujete a chcete, aby „prosperoval.“ Slýchávám připomínky „On mi udělal tohle a tohle!“ nebo „To je přeci můj článek/nápad/cokoli, tohle tam nechci!“ Správci mají větší pravomoci a často jsou za jejich užívání kritizováni, ačkoliv s nimi spor v jádru ani nesouvisí. Modlou posledních měsíců se stalo úsloví „zneužití práv správce.“ To zní sice moc hezky, skoro jak vystřižené z Blesku, ale budu muset opakovat křesťanské rčení „kdo jsi bez viny, první hoď kamenem.“ Jestli k něčemu takovému skutečně došlo by se mělo řešit s chladnou hlavou, nezaujatým a zdravým rozumem.

Já si však myslím, že i samotná strana sporu by se měla snažit chápat problém objektivně, uklidnit vášně a zeptat se sama sebe: „Porušil závažným způsobem pravidlo? Škodí to projektu? Mohl to myslet dobře?“ Je to opravdu nutné, brodit se takovým bahnem neduhů naší společnosti, nebo se dokážeme bavit na úrovni i přesto, že jsme lidé různých povah, z rozličných prostředí a s pestrými názory? Jsme lidé nebo zvířata? My se prostě musíme umět domluvit, nenechat se manipulovat, umět říci slušně, ale pevně „ne,“ ale přitom se také snažit dohodnout. A samozřejmě: projevit dobrou vůli.

Jsme pouze lidé. Nejsme ale pouhou kapkou v moři, žádnou bezvýznamnou věcí. Jsme součástí této společnosti. Můžeme se chovat jako správně se otáčející ozubené kolečko, nebo jako palice. Jako tupý, ničící a primitivní nástroj. Ničení, štvaní, spory. To může být pro někoho krutou radostí, avšak vždy jen krátkodobou a ostatním škodící. Skutečná radost, ta vychází z tvoření – když něco krásného dokážete udělat vlastní pílí, je to jeden z těch neopakovatelných pocitů bytí, jenž jsou člověku dopřány. Abychom se však na něj mohli celou svou existencí alespoň na malý okamžik upnout, musíme nejprve odstranit překážky, které nám brání v roztáhnutí křídel a rozletu naší duše: Musíme se předně osvobodit od bahna, ve kterém vězí naše nohy a váže nás s přízemností. Musíme zamezit dalším nesmyslným sporům. Pro nás i pro budoucnost. Sami u sebe začít a ostatním pomáhat s takovým chováním, které bude posouvat naše životy i cíl našeho snažení kupředu, aby byla jednou pravda i kvalitní informace dostupné všem bez rozdílů. Otázka z nadpisu tedy má odpověď, nastínil jsem vám k ní cestu, na její konec ale už musí dojít každý sám.

neděle 1. dubna 2007

Nová cesta? Zatím spíš slepá ulička

Dnes jsem si přečetl část článku Dějiny Španělska a musím říct, že takhle asi Wikipedie nebude nikdy vypadat, minimálně ne v blízké době. Lidé totiž na tak rozsáhlé články nemají ani znalosti a nemají ani chuť se do nich pouštět... možnosti jejich vzniku jsou v podstatě dvě: buďto se budou překládat z jiného jazyka nebo je napíší odborníci (nebo alespoň někdo, jehož koníčkem je daná oblast). Jenže překladatelů a odborníků, kteří by chtěli psát rozsáhlé články máme velmi málo.
Drtivá většina lidí napíše odstavec a je ráda.

Z toho důvodu nevidím moc růžově budoucnost Citizendia. Když odstraní drtivou většinu přispěvatelů, tak to bude pro něj další nevýhodou. Vývoj internetu je v podstatě evoluce. Kdo je dravější a přizpůsobivější, ten uspěje. Wikipedie si za krátkou dobu získala skutečně dobré postavení, díky své myšlence a díky otevřenosti doslova všem. Ale i Wikipedie se vyvíjí a přizpůsobuje. Kdyby to nedělala, možná by neuspěla. Časem se budou určitě podnikat kroky směrem k efektivitě a odbornosti (například kontrolováním článků a jejich uzamčení na stavu, potvrzeném odborníkem). Na to je ale v současnosti brzo, takové změny musí přijít postupným vývojem. Projekt Citizendium se podle mě tyto snahy snaží uspěchat vlastní cestou, ale ztroskotá, stejně jako Nupedia, na kterou ve skutečnosti navazuje. Protože odborníků bude vždycky méně než dobrovolníků, na kterých Wikipedie staví.