Reformy

Tak, zase se nám bude reformovat. Ono se vůbec dají dělat reformy kdečeho. A nejlepší je, když reformujete něco, co ani není vaše. To mám nejraději. To se pak dělají reformy vesele.
"Dáme těm dole vyšší porodné, uděláme si pastelkovné, rozdáme jim plnou náručí na všeljakých dávkách! Těm nejhlasitějším ucpeme ústa ruličkou peněz a oni nás za to budou volit! A že to teče ze státních peněz? To nám přece může bejt volný. Kdyby bylo nejhůř, tak my se dycky za vosm kaček najíme."

Dívám se takhle při práci na zpravodajství a koutkem oka pozoruji nějaké interview. Najednou mě něco zarazilo, chce se mi smát. Přelomový názor makroekonomického odborníka: vláda by prý měla škrtat na straně výdajů! Směšné... Tady je někdo idealista. Kolikrát to tu už bylo? Na tohle nepotřebujeme odborníka s několika tituly, to ví přece i malé dítě, které, dostane-li kapesné, tak s ním musí nějak vyjít. Ne se rozčilovat u rodičů, že mají malé platy a že mu to na těch deset lízátek denně nestačí!
Promiňte, existuje u nás jedna výjimka. Schválně jestli uhodnete, koho myslím: v práci většinou spí, kafčo nekoupí za víc než sedm kaček, vždycky si seženou nějakou vypečenou funkcičku a žijí pravděpodobně na jiné planetě, kde existují zcela jiné přírodní zákony, včetně těch ekonomických.

Musím se Vám s něčím svěřit: v poslední době mám nutkavý pocit, že jsem se z ničeho nic ocitl v Kocourkově. A nejsem v tom určitě sám. Jooo... kdyby tady tak byli dokonalí politici, kteří splní, co slíbí. Pak by se nám tu asi žilo jako v ráji. Nebyli bychom zadluženi až na půdu, veřejné instituce by fungovaly, skandály by se nekonaly, ach... to by byl život. To by mě i přestalo bavit dívat se na televizi! Vždyť by se ve zprávách hovořilo pouze o tom, jak poslanci schválili to, co slíbili občanům před volbami v plné míře, nic polovičatého, jak politik, který byl obviněn z korupce, dobrovolně okamžitě odstoupil z funkce, třebaže dočasně, aby se mohl hájit a netahal do bahna ještě své kolegy! Do stran a do funkcí by se pak dostali také jen lidé, kteří by souhlasili s politickým kodexem cti. V takové zemi by pak člověk přišel na úřad a úředníci by ho obsloužili s úsměvem a za chvíli, neboť by si uvědomovali, že občan je vlastně jejich zaměstnavatelem... Šmarjá, měl bych se probudit, takhle romanticky snít za dne!

Ale nejlepším paradoxem je politika naší největší opoziční strany, mimochodem levicové, což je také paradox. Tato strana se zaměřuje na nižší vrstvy, její voliči mají většinou základní nebo střední vzdělání. Od toho se odvíjí také způsob vyjadřování jejích špiček:
"Naházíme na ně hnoje, co se tam vejde! Všem pěkně barvitě vylíčíme, jak blbě to dělaj a pak řeknem, že my bychom to určitě udělali líp!"
Paradoxní je, že ale nepodají žádný skutečně konstruktivní návrh! Nemají totiž proč - jejich voliči totiž chtějí přesně tohle slyšet! Nechtějí přemýšlet, to by bolelo. Lepší je dostávat dávky a zakrnět, neumět se postarat sám o sebe, přesunout odpovědnost na někoho jiného. Jako za komunismu. Vždyť to je pokřivené smýšlení, neschopné života. Čímž se dostáváme k tomu, proč má tato strana tolik voličů - zůstávají totiž vždy v nižší vrstvě, jednoduše protože si je tam strana vydržuje a jim to tak vyhovuje. Nebo si to snad ani neuvědomují.

Když pak příjde tak pěkná zpráva, že koaliční vláda se nám rozhodla přes to všechno reformovat příjmy a to ještě tak, že se nám fakticky zvýší odvody na daních... člověk se pak neubrání pocitu bezmoci, když ani ti, o kterých si myslí, že přinesou ekonomický růst a podporu podnikání, neplní svoje sliby, třebaže jsou v těžké vyjednávací pozici. Ale co my, kteří jsme v těžké životní pozici? Pomůžou nám? A jak? Tím, že zvýší daně? Neřekl bych. Reforma veřejných financí by se měla vést z druhého konce. Reformou sociální politiky a podporou malého a středního podnikání, které v této zemi bylo tradičně tahounem ekonomiky. Ale to bych asi chtěl moc. Bohužel, tady člověk ztratí veškeré naděje i iluze. Snad ale jednou příjdou skutečně čestní lidé a naše vlast se přestane topit v tom, v čem se topí dnes.