Křivoklátsko - skutečně zajímavá oblast

Já a nejmenovaný kamarád jsme se spolu vypravili na výlet trasou, kudy měla jet historická lokomotiva Albatros (jedná se o parní lokomotivu z roku 1947, která na svojí dobu dosahovala ne zrovna špatných výsledků, mně navíc dobře známá z počítačové hry Simutrans - a už tam bylo jasné, že to je dobrý vlak). Historická souprava měla jet z Prahy-Vršovic přes Bráník a Smíchov údolím Berounky do Berouna, dále pak na Křivoklát a zpět. K hradu měla jet mezi devátou a jedenáctou hodinou, zpět mezi třetí a pátou odpoledne.

Vypravili jsme se proto už v devět hodin z nádraží Praha-Smíchov. Počasí nám přálo, svítilo slunce, zima nebyla. Jen sníh chyběl, který by jistě dotvořil perfektní atmosféru k fotografiím. Nu, nemůžeme chtít vše (to jsme také zjistili potom, že HODNĚ nemůžeme).

Jako dobré místo pro fotografování jsme si vybrali místo kousek od Berouna, nad místní čističkou vod (dobrý rozhled na trať na protějším břehu řeky Berounky) a čekali jsme na vlak, který se tudy měl prohnat někdy mezi 10:20 a 10:30 (podle jízdního řádu). Dobrou pomůckou se ukázal být stativ, díky kterému se daly vlaky zabrat přesněji (měli jsme tak trochu problémy s protisvětlem), do dokonalosti však stále něco chybělo.

Ano, chyběl vlak... V 10:50 už jsme byli tak trochu neklidní, kde je. Nakonec přijel, ale jiný. Na modrou rychlíkovou lokomotivu jsme si holt museli nechat zajít chuť, nafotili jsme tak náhradní. Uspořádání vozů vlaku bylo vskutku zajímavé a nic takového jsem nejen nikdy neviděl ale asi jen tak ještě neuvidím. Parní lokomotivu střídaly prvorepublikové vagony pro cestující, za nimi však pokračovaly moderní osobní dvoupratrové vozy (!) a vše ukončovala dieselová lokomotiva, protože pravda - takové sestavení by přecijen vlak starý mnoho desítek let neutáhl.

Po nafotografování vlaku a pěkného pohledu na Beroun nám vyhládlo, poobědvali jsme a pokračovali dalším vlakem směr Křivoklát. Cesta údolím Beorunky byla skutečně nádherná; všude pěkné skály, nasvícené sluncem vypadaly naprosto úžasně. Vystoupili jsme nakonec až za Křivoklátem v obci zvané Městečko... typická větší vesnice v této oblasti.

Naše cesta vedla podél trati všemi obcemi, které parní vlak projížděl a měl ještě projet - Křivoklát se známým hradem, Roztoky u Křivoklátu s trochu netypickým a odpudivým panelovým sídlištěm, Újezd u Zbečna a Zbečno. Do dvou posledních obcích jsme ale dorazili až po setmění. Vtip byl totiž v cestě mezi Roztoky a Újezdem - Trasa sice krásná, ale dlouhá, a jevila se jako nikdy nekončící. Kdyby se nezatáhlo a nestmívalo, daly se nafotit určitě krásné pohledy na řeku. Díky přízni osudu jsme naštěstí museli projít jen jeden tunel, takže nebylo problém pouštět (a také z originálních míst nafotografovat) projíždějící vlaky a nenechat se přejet :-).

Cesta domů byla opět motoráčkem a moderním vlakem CityElefant z Berouna, který překvapil, ale po náročném dni hlavně potěšil. Pomalu by tam člověk i usnul :-) Usnul jsem naštěstí až doma takže nehrozilo probuzení třeba v Kolíně.

Další obrázky tohoto výletu lze nalét za Wikimedia commons na této stránce.